Wingardium RPG

Vzhled: Samuela byste pravděpodobně v davu jeho vrstevníků snadno přehlédli, což je přesně ten výsledek, o který se tento chlapec celou svou bytostí urputně snaží. Je drobný a na svůj věk nápadně hubený; léta odříkání, nuzné stravy a přetrvávajícího astmatu se na jeho tělesné konstituci podepsala tak, že připomíná spíše křehkou figurku, kterou by mohl zlomit i silnější poryv britského podzimního větru. Měří sotva 140 centimetrů a váží o poznání méně, než by bylo u zdravého, rostoucího chlapce zdrávo.
Jeho tváři dominují kaštanově medové vlasy. Ty mu v neposlušných, obvykle neučesaných pramenech neustále padají do obličeje, protože si do nich ve chvílích nervozity často zajíždí rukama. Oči má zemitě hnědé a plné neklidu, avšak jen málokdo se do nich má šanci podívat napřímo, Sammy totiž oční kontakt zásadně nevyhledává. Jeho pohled obvykle těká po vzorech na koberci, po lemech cizích hábitů nebo zkrátka do prázdna. Kvůli vrozené a neléčené krátkozrakosti se navíc mračí a mžourá, což mu v obličeji usazuje výraz zmateného zamyšlení. K věcem, které chce zkoumat nebo si je skicovat, se musí naklánět blíž, než je běžné, což občas působí trochu nepatřičně.
Pod oblečením, na levé klíční kosti a částečně i přes útlé lopatky, skrývá několik vybledlých jizev. Nejsou to hrdinské památky na pády z koštěte, jaké byste našli u jeho staršího bratra, ale kruté připomínky otcovy těžké ruky a koženého opasku, před kterými nestihl včas uhnout do stínů. Další drobné jizvičky na rukou a kolenou pak pocházejí z trnitých keřů a bláta, jimiž se prodíral při nočním sledování fauny kdesi za hranicemi města.
Co se týče oblečení, Sammyho šatník je tichou přehlídkou obnošené látky. Předepsanou uniformu zdědil po starších studentech, samotný hábit mu je v ramenou o číslo větší, takže v něm působí ještě ztraceněji, a límeček u košile mívá často povolený, protože ho tuhá, naškrobená látka senzoricky irituje a vyvolává v něm pocit dušení.
Celkový vzhled působí tak trochu neupraveně; na rukávech mívá pravidelně stopy od rozmazaného uhlu ze svých kreseb a kapsy mu většinou tíží nasbírané zajímavosti. V té pravé navíc neustále schovává svůj největší poklad – hladký modrý kamínek, který při stresu křečovitě svírá a rytmicky jej mne mezi palcem a ukazováčkem.
Sammy se mezi lidmi pohybuje jako stín, s hlavou hluboko v límci a s rameny neustále v obranném postavení. Jeho návyk našlapovat tak tiše, aby se stal neviditelným, je jen reflexem z dob, kdy byla jakákoliv pozornost hrozbou. Celá ta tíha světa však z jeho ramen opadá v momentě, kdy ho zaujme hmyz v trávě nebo začne zaníceně vyprávět o magických tvorech. V tu chvíli se jeho shrbené držení těla vytratí a z ustrašeného, věčně žmoulajícího chlapce se stává bytost naprosto fascinovaná detaily, kterých si ostatní obvykle ani nevšimnou.
FC: Maxwell Jenkins

Povaha: Samuela byste na první pohled nejspíš zařadili do škatulky zasněných podivínů, kteří se neustále mračí a mžourají do prázdna. Není to ale tím, že by nevnímal svět – spíše naopak. Kvůli neléčené krátkozrakosti se zkrátka musel naučit spoléhat na docela jiné vjemy. V místnosti plné lidí totiž neskenuje tváře, ale analyzuje hrubé textury uniforem, rytmus cizího dechu nebo třeba skryté napětí v hlasech. Lidský svět, sešněrovaný složitou viktoriánskou etiketou a plný lží či nečitelného sarkasmu, je pro jeho neustále naplno běžící mozek zkrátka kognitivní noční můrou.
Kvůli tomuto neustálému senzorickému přehlcení se přeplněným prostorám urputně vyhýbá. Do Velké síně, kde se schází celá škola, se plíží zásadně buď za úsvitu, nebo až těsně před odklízením jídla. Když už je toho na něj moc a napětí z hluku překročí únosnou mez, fyzicky se zmenší, ramena vytáhne k uším a snaží se splynout s tapetou, přičemž v kapse rytmicky mne hladký modrý kamínek od svého staršího bratra Laurieho, případně si pod lavicí rychle poklepává na stehno, aby se znovu uzemnil.
Tento vybroušený instinkt přežití a hluboká potřeba být neviditelný pramení z jeho raného dětství. Pochází z nuzných poměrů hornické rodiny v Newcastlu, kde před hrůzami práce v uhelných dolech unikl jen díky svému astmatu a chatrnému zdraví. Doma se musel naučit schovávat před opilým, frustrovaným otcem, z čehož si odnesl hlubokou averzi vůči otevřeným konfliktům. Očnímu kontaktu se vyhýbá obloukem. Když na něj promluví děvče jeho věku, fyzicky znervózní a neví, kam s rukama, takže obvykle začne přehnaně zkoumat knoflíky na svém hábitu nebo si hrát se záhyby oblečení. Slova z něj padají potichu, občas trochu zmateně, a chybějící sociální obratnost nahrazuje drobnými, roztomile neohrabanými gesty a naprostou upřímností.
Pokud si ale myslíte, že z něj jeho strach dělá neškodnou oběť, šeredně se pletete. Tento na první pohled ustrašený mrzimor funguje jako Laurieho stín, ale zatímco dobrosrdečný Laurie chrání svého bratra pěstmi, Sammy využívá svou tichou, zacílenou inteligenci. Křivdy si pamatuje s fotografickou přesností, a pokud někdo ublíží jeho blízkým, zosnuje pomstu tak plíživou a hrozivě specifickou – ať už jde o hrst páchnoucích plísňáčků strategicky nastrčených v kufru nebo o zdánlivě náhodný výbuch kotlíku při vyučování –, že "toho pomalého podivína" skoro nikdo nikdy z ničeho neobviní.
Zatímco mezilidské vztahy ho děsí, fauna je jeho bezpečným přístavem. Zvířata totiž nepředstírají, nevyžadují zdvořilostní fráze a nepletou hlavu lžemi. Proto mu nevadí strávit celé hodiny v blátě pozorováním bahenních blátoplazů, ani potichu analyzovat složité taneční rituály plachých měsíčníků. Jakmile přijde řeč na zvířata, jeho sociální bariéry i stydlivost padají a dokáže chrlit fakta celou hodinu bez nadechnutí, aniž by si všiml, že ho společník už dávno neposlouchá.
Své vlastní pocity křehkosti a nedostatečnosti navíc přetavil do hluboké empatie a láskyplné péče o nemocnou, zakrslou kluběnku, kterou přes prázdniny svěřuje jedinému vyučujícímu, jenž pro jeho obsedantní vášeň sdílí pochopení, profesoru Pavlovovi.
Zvířatům sice rozumí skvěle, ale školní řád s akademickým drilem ho nesmírně vysilují. Kvůli svému původu se začal učit číst a psát až s nástupem do Bradavic, přičemž první základy do něj vtloukal už starší bratr, který na školu nastoupil dřív. Školní osnovy a dlouhé texty tak neustále dohání a své myšlenky či pozorování raději zaznamenává formou detailních kreseb uhlem.
Většina profesorů nad jeho mžouráním, ignorováním pravidel a tendencí dělat si věci po svém často ztrácí trpělivost. S jednou zásadní výjimkou – svou kolejní ředitelkou Helen Greengrassovou; právě k ní musí individuálně docházet na jinak vyčerpávající a pro něj ponižující hodiny doučování.
Komukoliv, kdo dokáže do jeho vesmíru skrytých detailů vstoupit bez posměchu a snahy ho měnit, pak Sammy s neochvějnou oddaností odevzdá vše – a bez váhání by je následoval klidně i do pekel.


Minulost: Sammyho dětství v Newcastlu bylo jako život v neustále se stahující pasti. Jako nejmladší z mnoha dětí horníka, jehož plíce byly po důlním neštěstí v Heaton Colliery nenávratně zničené prachem a výpary, Sammy vyrůstal v atmosféře, kde se bída dala krájet a peněz se zoufale nedostávalo.
Otec, kdysi hrdý předák, se pod tíhou vlastní neschopnosti uživit rodinu propadl do hlubin hořkosti a alkoholu. Sammy si už v raném věku osvojil jedinou životně důležitou dovednost: rozpoznat okamžik, kdy má zmizet ze scény, aby se vyhnul otcově hněvu dřív, než se vůbec zhmotnil v podobě rány. Jeho astma a chatrné zdraví, které ho sice vyřadily z nebezpečné práce v dolech, byly v očích otce jen dalším projevem slabosti, za kterou musel trpět.
Když v roce 1866 dorazil do jejich nuzného obydlí úředník z Ministerstva, aby oznámil Laurieho přijetí do Bradavic, rodiče to přijali s podivným mixem úlevy a nedůvěry. Pro Laurieho to byla cesta ven, pro tehdy čtyřletého Sammyho to znamenalo ztrátu jediného člověka, který ho dokázal chránit.
Když pak o sedm let později přišel dopis i pro něj, Sammy netušil, co ho čeká. Bradavice pro něj nebyly splněným snem, ale šokem. V jedenácti letech byl v podstatě negramotný; slova na papíře pro něj byla jen shluky černých čar, které nedokázal rozklíčovat.
Tyto měsíce na hradě byly plné úzkosti a šikany ze strany spolužáků, kteří si z jeho plachosti a neschopnosti číst okamžitě udělali terč. Spásou mu byly hodiny doučování navíc od profesorky Greengrassové a doučování od staršího bratra.
Sammy v učení doteď zaostává, má potíže zpracovávat texty a raději je nahrazuje skicami, což většinu profesorů dovádí k šílenství. Existují však dva lidé, kteří v jeho „pomalosti” vidí něco jiného. Profesor Pavlov, který Sammyho instinktivní pouto ke zvířatům pěstuje skrze péči o zakrslou kluběnku, a kolejní ředitelka Helen Greengrassová. Její pragmatická laskavost, s níž ho vede skrze ponižující doučovací hodiny, je jediným důvodem, proč Sammy školu ještě nezabalil a neutekl zpět do úkrytů, které znal z dětství.

Jméno na Discordu: Yexa

Úpravy profilu: –

Chci přiřadit buddyho: Ne


Schopnosti
Magická dovednost: 5/24 (1 kostka)
Fyzička: 3/24 (1 kostka)

Specializace
Obranná magie:[/color] 0/3
Útočná magie:[/color] 0/4
Každodenní magie: 1/3
Přeměňovací magie: 0/3
Lektvary: 0/3
Speciální schopnost: –

Vítej, Samueli!

Tvoje postava je oficiálně přijata do hry!

....

Už velmi dobře víš jak to chodí
Tak se do toho pusť!