Jméno: Lirien Peony Yaxley
Kolej: Mrzimor
Datum narození: 1857
Rok nástupu do Bradavic: 1868
Současný ročník: 5.
Hůlka: Hůlka je vyrobena ze dřeva vrby a její jádro tvoří chloupek z rougarou. Měří 11 palců a je velmi pružná.[/align]
Vzhled: Anděl snesen z nebe, nějak tak vypadá Lirien. Je průměrné postavy a podle toho se i oblíká – vše v naprosto správné délce. Dává si pozor na to, aby byla vždy upravená – dlouhé světle blond vlasy většinou sepnuté v nějakém kudrlinkovém účesu dle dnešní módy. A když už náhodou nosí vlasy dolů, jsou vždy ozdobeny nějakými šperky.
Její oči jsou tmavě hnědé. Jeden by se v nich viděl. Nosík má malý a rty plné, ale tak daleko její ženská krása spadá – postavena je totiž jako tyčinka.
Povaha: Lirien je typ člověka, který vejde do místnosti a během pěti minut ví, jak se kdo jmenuje, čím se živí a co má rád k snídani. Její úsměv není nacvičený v tom smyslu, že by byl falešný – je to skutečně přirozený reflex, jako dýchání. Lidé kolem ní se cítí vítáni, zajímaví, vyslechnutí. To je klíčové slovo: vyslechnutí. Lirien je mistryně v tom, aby druhý člověk odešel z rozhovoru s pocitem "byla to skvělá konverzace", i když ve skutečnosti mluvil jen on. Umí klást přesně ty otázky, které lidi rozmluví – ne proto, že by je hluboce zajímali, ale protože sledování lidí je pro ni něco jako sport nebo hra, ve které je extrémně dobrá. Její energie je nakažlivá; i mlčenlivý introvert u ní po dvou hodinách zjistí, že právě vylil duši, aniž by věděl proč.
Lirien uvnitř nese bolest, ale nesnaží se jí zbavit. Možná ji dokonce kultivuje jako zahradu. Na rozdíl od zbytku jejího života, který je věnovaný ostatním, bolest je jediná věc, která patří jen jí. Nikdo jí ji nemůže vzít, nikdo do ní nemůže zasahovat. Užívá si ji, protože je to jediný kout její duše, který nikdo nekoloniozoval. Možná si nevědomě užívá i to, že trpí "tajně", zatímco všichni kolem ní věří, že je šťastná. Je to trochu jako mít tajemství, které nikdo neodhalí – další vrstva té zašifrované knihy.
Navzdory tomu, jak dokonale předstírá zájem o druhé, ve skutečnosti pro ně necítí to, co by si mysleli. Její "empatie" je naučená choreografie – ví přesně, jaký výraz obličeje patří k jaké bolesti, jakou otázku položit, kdy položit ruku na rameno. Ale je to technika, ne pocit.
To z ní nedělá nutně zlou postavu – spíš někoho, kdo přežívá pomocí simulace, protože skutečné propojení s lidmi jí buď nepřichází přirozeně, nebo ji nezajímá natolik, aby se o něj snažila jinak než performativně. Možná si dokonce sama nevšimla, že rozdíl mezi "cítit" a "hrát, že cítím" se jí už dávno rozostřil.
Tenhle rys funguje skvěle v kontrastu s tím, jak moc lidi kolem ní milují – čím víc jí lidé věří svá tajemství, tím jasnější je ironie, že ona sama city, které předstírá, necítí.
Lirien se nikdy neprozradí. Ne proto, že by měla něco hrozného skrývat (i když třeba má), ale protože tajemství o sobě je jediná forma majetku, kterou skutečně vlastní. Všechno ostatní dává druhým – čas, pozornost, energii, úsměvy. Ale informace o tom, kdo skutečně je, si nechává jen pro sebe, jako rodinné stříbro.
Když se jí někdo zeptá na osobní otázku, odpoví vtipem, protiotázkou, nebo elegantně stočí řeč zpátky na tazatele – a udělá to tak plynule, že si toho člověk často ani nevšimne. Cokoliv, co o sobě řekne, je buď veřejně dohledatelné, nebo triviální – barva, kterou má ráda, jak si dává kávu. Nikdy nic, co by odhalilo motivaci, minulost nebo skutečné pocity. Možná má i jakýsi vnitřní "kodex" – nikdy neříkat totéž tajemství dvakrát dvěma lidem, nikdy nenechat rozhovor sklouznout k sobě déle než pár vteřin.
Jaká je tato rodina? Krutá.
Mnozí potomci rodu Yaxley již od útlého věku zaváněli příznaky sadismu či masochismu, užívající si bolest ostatních a mnohdy i vlastní. Není tajemstvím, že tito lidé za svých let v Bradavicích umučili nejedno malé zvířátko.
Lirien? Ne. Ta by přece nikdy nikomu neublížila. Veškeré její chování, veškerá její rozhodnutí, se odvíjí od toho, co by přesně její rodina neudělala.
Je laskavá a vstřícná ke všem lidem kolem sebe jen proto, že její matka by je sledovala s nosem nahoru. Je nápomocná, protože otec by kohokoli nechal v nouzi být.
Od chvíle, kdy vstoupila do Bradavic, udělala vše proto, aby nebyla jako její příbuzní. Vyhýbala se jakémukoli násilí, nože se sotva dotkla i při jídle, používala jej jen v nutnosti a vždy ležel kousek od ní. Dávala na sebe pozor, aby si neublížila v jakékoli situaci. A když si jednou při hodinách letu na koštěti poranila koleno, rozhodla se nijak nereagovat. Žádný pláč, žádný úsměv, jen prázdná tvář.
Co se ale s Lirien dělo předtím? Záhada. Sama o svém dětství příliš nemluví, říká, že není co říct, a možná je to i uvěřitelné, jelikož není tajemstvím, že Lirien je odmala velmi pečlivě hlídaná a strážená.
Lirien se narodila jako druhorozené dítko, byla by i měla vlastní sestru, avšak kvůli publiku nepřiblížené nehodě, její starší sestra zemřela už jako novorozeně ještě, než byla Lirien vůbec počata. Kvůli tomu Lirien hlídali jako ostříži, každý její krůček, každé její slovo, jen aby se ujistili, že neztratí i druhou dceru. Rod přeci musí pokračovat.
Další dítko už nepřišlo, a tak všechna očekávání padla na Lirien. Jaký je její život doma, nikdo neví. O ničem osobním se téměř nikdy nebaví.
Jméno na Discordu: ash
Úpravy profilu:
