Říjen 1872
Asi tak stodvacátý schod levého schodiště pravého hradního křídla
Asi tak stodvacátý schod levého schodiště pravého hradního křídla
Daffodil sice fyzicky stoupala vzhůru, veškerá její dobrá nálada ovšem pomalu klesala dolů. Přísahala by, že vstup na věž, ve které měla za chvíli začínat hodina jasnovidectví, byl rozhodně v této části hradu... jenže tenhle pocit měla už tak dvacet minut zpátky, tři patra níž a malinko doprava. A předtím taky o dvě patra výš a vlevo.
Daff samozřejmě byla za ty roky v Bradavicích na měnící se chodby a schodiště už zvyklá, ale dnes odpoledne jí magická architektura hradu dávala opravdu zabrat. Schody se jí měnily doslova pod nohama a už dvakrát skončila na úplně jiném konci hradu, než potřebovala. V jeden moment se dokonce jeden kus schodiště pohnul tak rychle, že na okraj chodby, na kterou původně schody vedly, musela doskočit na všechny čtyři, jinak hrozilo, že by si dala dobré dva metry volného pádu.
Teď
