Dorian Nott
Napsal: stř pro 10, 2025 1:23 am
jméno: Dorian Josiah Nott
kolej: !!! nebelvír !!!
datum narození: 12. 8. 1858
ročník: 4 (nástup 1869)
hůlka: červený dub / blána z dračího srdce / 11" / poměrně pružná
► Ukázat spoiler
vzhled: Jakmile v létě dovršil čtrnáct, něco se zvrtlo a začaly se v něm přít dva protichůdné principy. Mladík, možná i s potenciálem pro dlouhé končetiny, nižší, hrubší hlas a stabilní atletickou figuru se uvnitř něj rve s nevycválaným děckem, kterým Dorian bez debat stále je. Výsledkem je hubený neohrabaný kluk s neúměrně dlouhýma klackovitýma rukama a nohama, který sotva začal převyšovat děvčata ve svém ročníku. Doposud to byl vysloveně prcek a ačkoliv víceméně vypadá jako někdo, jehož tělo roste rychleji, než samo zvládá, pořád o mnoho nepřeskočil hranici průměrné výšky studentů čtvrtého ročníku. Může se vymlouvat, že jako srpnové dítě je z ročníku jedním z nejmladších, ale růst je pro něj téma dost citlivé na to, aby toho o něm mnoho nenamluvil. Na rozdíl od všeho ostatního.
Krev nezapře. To, že má úplně stejný ostře vystouplý hákovitý nos jako jeho bratr i otec (a to je vlastně ta jediná věc, podle které by ho mohlo jít na první pohled označit za Notta), je jedna věc, ta druhá a podstatně výraznější je, že jeho odívání mimo školu dostatečně odpovídá společenskému postavení jeho rodu. Jako nejmladší příslušník jednoho z nejstarších čistokrevných kouzelnických rodů si užívá všechna pozlátka a cukrbliky, které se mu hodí. Kouzelnické hábity po bratrově vzoru vybírá tmavé s drobnými barevnými prvky (s čerstvě vznikající úchylkou na lesklé materiály), boty s co nejtlustší podrážkou, aby vypadal vyšší a v létě i o Vánocích se nechává stříhat.
Vlasy má nicméně nezkrotné. Nelogická kombinace vln, kudrlin a rovných pramínků v barvě pražených kávových zrnek během pololetí zpravidla nezvladatelně divočí a roste, na svůj vzhled totiž malý Nott zbytečně neplýtvá myšlenkami a hřeben neviděl ani z vlaku. Když mu doma ale vyhrožovali, že ho ostříhají úplně nakrátko, bránil se div ne v slzách.
Jeho vzhled za branami Bradavického hradu obecně nabývá trochu jiné tempo a směr, než mimo něj, protože jakmile není v blízkosti starý Nott, spratek si dělá nepokrytě co chce. Školní stejnokroj neměl kompletní a upravený tak dlouho, že už zapomněl, jak se to dělá, a ztratil už minimálně tři kravaty. Tu si neumí řádně zavázat a uhrává to tak, že jí nosí na zápěstí, místo čelenky a nebo vůbec. Hábit nemá rád, protože mu překáží, a pokud není zima, nechává ho v ložnici. A to hlavně proto, že může. Při docházce do hodin se trochu více krotí, ale svému dobrému postavení věří dostatečně na to, aby si dovolil prakticky cokoliv a neúnavně zkoušel, kam až může zajít.
Ten Nottovský nos bývá posetý slabou sprškou zašedlých pih, které by byly víc vidět jedině v případě, že by pořádně svítilo sluníčko. Totéž líčka, ta jsou výraznější, ale pořád vytrvale schovaná v obličejíku dětsky zakulaceném. Oči má ohromné a na první pohled černé jako havraní peří, při řádné dávce denního světla je však zjevné, že jsou barvy připomínající zmoklé kaštany. Husté tmavé klenuté obočí nese známky tendence ke srůstání u kořene nosu. Ústa vyhovující, perfektně prořízlá s výraznými rty a výraznými zuby (ještě v prváku míval předkus, který mu až později nechali napravit kouzly).
V celku je bledý hubený, samá ruka, samá noha, avšak je na něm znát pravidelná aktivita. V jeho případě to není zdaleka fyzická práce, nýbrž pravidelný trénink na koštěti, poctivý sport.
FC: Finn Wolfhard
povaha: Šašek. Dareba. Postrach. Je ho všude plno. V klidu neposedí. Minimálně jeho vážení rodinní příslušníci by urážkami a moudry souvisejícími s charakterem jejich nejmladšího výrostka rozhodně nešetřili.
A nemějme jim to za zlé. Vychovat malého Doríska stálo pana a paní Nottovi všechny nervy, které po těch letech ani nevěděli, že ještě mají, a samotná reputace rodu se díky němu otřásá v základech. Oficiálně to odškrtnulo klukovo zařazení do Nebelvíru, kvůli kterému dostal dvojnásobně intenzivnější lekce etikety, než by býval měl.
Od malička bylo kluka všude plno. S o čtyři roky starším bratrem a šest let starší sestrou měl hodně osobností, ke kterým vzhlížet, ale méně pozornosti, než potřeboval. Na to by si coby droboučký zárodek toho, čím se stává, býval i zvykl, nebýt tak intenzivního nátlaku na disciplínu, etiketu a reprezentaci. Porušovat pravidla stolování a formálního odívání bylo zkrátka vždy příliš snadné.
Pro bouřlivou povahu Doriana Notta nejen snadné, ale prakticky přirozené. Sotva se naučil mluvit, až breptal, a sotva se naučil chodit, už běhal.
Od přírody nezkrotný, tvrdohlavý a energický s tendencemi k výbušnosti, zároveň veselé a skotačivé dítě, které má skutečný z nitra plynoucí problém zůstat delší dobu v klidu. Z toho plyne nesnesitelná roztěkanost. Tenhle veselý balíček však nemá jen mínusy a čím je Dorian starší, tím více přichází na to, jak svoje vnitřní zbraně použít správně. Rychlé reflexy, talent pro sporty a paradoxní schopnost intenzivního soustředění stejně tak jako zápalu pro věc.
Za tímhle požárem se skrývá organický cit pro logiku a morální zásady. Ačkoliv rád porušuje pravidla, je to ten typ, který si je aspoň přečte dopředu a sám si vybere, která poruší a která ne. Za to vděčí dosud dětskému obdivu ke staršímu bratrovi, který je jeho pravým opakem a aniž by byl loutkou rodinného ideálu a zapíral sebe sama, podařilo se mi se pragmaticky dostat do bodu, kde se mu dostává respektu ze strany Nottů i ostatních rodů kouzelnické smetánky.
To se Dorianovi na jistotu nikdy nepovede, to si uvědomuje, ale dosud nedošel k přímému styku s realitou. Ne natolik, aby se tím nějak zvlášť zabýval. Pravdou totiž zůstává, že doma se nebezpečně zvyšuje tlak až s jeho přibývajícím věkem.
S rozjíždějící se pubertou nastoupila ještě schopnost až necitlivé drzosti, která se mnohdy může zdát až destruktivní. Sám jako by cítil, že s každým dalším mantinelem, trestem a průšvihem v něm narůstá tendence utéct, něco zničit, ukázat všem, čeho je schopný.
Ačkoliv je kolej, do níž ho zařadil Moudrý klobouk, pro rod Nottů zklamáním, v Dorianově případě jde spíš o spasení. Nebelvírské hodnoty mu nastavují přímý opak k těm, které mu jsou pouštěny žilou doma, a to mu dává nejen pocit jistého komfortu, ale také schopnost vidět obě strany mince. Ze zvyku začal vlčit i ve školním prostředí a tak rozhodně vyniká šaškováním v hodinách a přitahováním pozornosti, kde se dá, ale umí ukázat i hodnoty, které má a které si poctivě sbírá.
zajímavosti:
- umí hromadu triků s kartami, balíček nosí pořád u sebe
- má talent na akrobacii, vejde se všude a vyleze kamkoliv (top na postu chytače)
- mluví tak rychle, že mu občas není rozumět
- má puštíka jménem Gábi
- je proslule nemožný v přeměňování, zato exceluje v obranných kouzlech (potenciálně útočných)
rodina a historie: Dorian je nejmladším synem Thaddeuse Notta a Eugenie rozené Rosier. Perfektní pár, perfektní sídlo v Durhamu na severu Anglie. Nottovi jsou jedním z nejvznešenějších, zároveň nejkonzervativnějších čistokrevných rodů a svazek Nott-Rosier jen předeslal výstup na vrchol kouzelnické prestiže. Narodil se jako poslední.
Jako první se narodila Ida Imogene Nott (*prosinec 1852, Zmijozel), jako druhý Tobias Isidore (*únor 1854, Zmijozel), Dorian Josiah přišel na svět jako dítko (to se neříká nahlas za žádných okolností) neplánované, ale vítané do kompletní rodiny v roce 1858. Porod byl komplikovaný, prcek se málem přidusil pupeční šňůrou a Eugenia Dagmar (*1831, née Rosier, Havraspár) porod málem nepřežila, lékař jí nařídil několik týdnů zotavování a manželovi slušně doporučil, aby se o žádné další potomky nepokoušel.
Nebylo potřeba, Thaddeus Isaiah (*1829, Zmijozel, zam. na MK, Oddělení uplatňování kouzelnických zákonů, akt. člen Starostolce) byl spokojený. Mužského potomka měl tak či tak a v Dorianovi viděl další posílení rodové reprezentace.
Dorian byl však od malička neposlušné dítě. Čtyřletý Tobias a šestiletá Ida už uměli držet jazyk za zuby a nevyvádět, od nejmladšího se od útlého věku čekalo totéž. Ten byl jako z divokých vajec. Povídal dřív, než přemýšlel, neustále musel něco dělat, na něco sahat, na něco se ptát, často se vztekal, plakal, nebo se hlasitě smál. Magické schopnosti se u něj projevily ve čtyřech letech tak, že ve vzteku nechal zmizet nádobu, která ležela plná horké polévky uprostřed stolu během rodinné večeře Rosierových a Nottových. Minimálně dva, tři litry kvalitního kuřecího vývaru se rozlily všemi směry každému hodujícímu do klína, zatímco se malý Dorík lámal smíchy.
Někdy tou dobou pro něj otec najal domácí učitelku, která se o něj osobně měla postarat nejen stran základního vzdělání, ale také co se týče sebekontroly a etikety. Byla to postarší dáma s tuhým drdolem a zbytečně výraznou růží, která se o něj starala zhruba rok, než vypověděla službu, že to s takovým prevítem nemá smysl, a do doby, kdy malému přišel dopis z Bradavic, se tam prostřídaly ještě čtyři.
Jediný, koho měl jako malý upřímně rád, byl Tobias. Bratrova racionální, flegmatická povaha pro něj v soukromí byla útočištěm, ačkoliv veřejně u něj hlasité zastání nikdy nenašel. Ida odjela do Bradavic, když Dorianovi bylo pět, a bylo mu sedm, když odjel studovat Tobias. To k němu si chodil hrát, když se nudil a věděl, že mu nebude zas tolik vadit, když si bude vymýšlet skopičiny a říkat věci, které nedávají smysl a a potom se jim smát.
Když zůstal v sídle sám, zdálo se mu to tam tiché a prázdné. O to nepříjemnější bylo, když se rodiče mohli soustředit jenom na něj, ale spíše na to, co by neměl, než na to, co by měl. Jejich pozornost tehdy už ale nechtěl. Začalo mu lézt na nervy, když otec zvyšuje hlas, a tak ho to štvalo, že začal křičet zpátky, když to situace vyžadovala. To obvykle vedlo ještě horším následkům, které ale nebyly nijak agresivní. Byly jako spodní proudy v klidné řece, člověk si jich na první pohled ani nemusel všimnout, ale stejně ho stáhly směrem, kterým chtěly. Víc hodin etikety. Zamykání v pokoji. Ignorance. Matka byla tichá většinu času, co si jí pamatuje. Doufala, že malý "z toho vyroste". Tou dobou už ani nešlo o nic konkrétního. Byl to on, jeho bojovná povaha, která je od základu špatně. Pro Doriana bylo pak velmi snadné dojít k názoru, že nemá smysl se snažit. Problém je jeho charakter, ani ne jeho jednání. Otec cítil hanbu. Prosakovalo to z něj a vzduch v sídle z toho smrděl žlučí.
Dorian si hodně rychle našel únikové cesty. Myšleno doslova. Vylézat oknem z ložnice se naučil už v nějakých sedmi letech a zhruba od té doby si v rozsáhlých pozemcích jeho vlastní rodiny začal hledat svoje vlastní útočiště, tajné trasy, budovat svoje vlastní bunkry, o kterých nikdo nevěděl. To ho bavilo a vyčerpávalo natolik, že se na nějaký čas zdálo, že na bojišti je klid. Než na to pan a paní Nottovi nepřišli.
„Ty lezeš po stromě v hábitu za sedm galeonů?!“
Otcův hlas se mu zaryl do paměti nadobro. Tehdy už Dorianovy schopnosti lézt a plížit se byly natolik rozvinuté, že už ho rodiče neměli jak víc omezit, a nebo to prostě vzdali. Tak či tak vyhrál, ačkoliv si tím trochu upevnil nálepku „Nottovic nenapravidelného, nepovedeného syna“.
Dopis z Bradavic přišel a v září 1869 odjely všechny tři Nottovic děti poprvé a naposledy Bradavickým expresem společně. Šok nastal při zařazovací slavnosti, kdy na Dorianově hlavě Moudrý klobouk na celou Velkou síň vykřikl „Nebelvír!“. To se u Nottových nedočkalo mnoha pozitivních ovací.
Zatímco rodová linie Nottů si tvrdě zakládala na tradici, tou dobou zahrnující i určitou vymezenost týkající se koleje, která měla zajistit jistou uzavřenost nadřazených čistokrevných, Nebelvírský kluk se tu vyskytl jako parazit. Nejen, že jeho kolej má zcela opačné hodnoty, než jsou hodnoty jeho rodiny (Nebelvír klade důraz na odvahu, čest, morálku, Thaddeus Nott tesal do kamene strategii, kontrolu, disciplínu, moc a pragmatismus), ale do toho se jedná o prostředí, jež mu nezaručuje "společenskou čistotu". Bylo tudíž jasné, že Dorian bude vystavěn vlivům, které jeho rodina odmítá, a zároveň se stává součástí této koleje. A to se rovná jasné charakterové chybě. Černé na bílém.
V Dorianovi se to v prvním ročníku dost pralo. Neměl v koleji Tobiase ani Idu, které by mu pomohli si najít svoje místo, do toho měl prazvláštní radost, že je "jiný", kterou se naučil mít ve chvíli, kdy usoudil, že jinou přednost mít nikdy nebude, a k tomu se někde v hloubi dušičky styděl a měl strach. Pak si Nebelvír oblíbil a zjistil, že je mu ve škole mnohem lépe, než doma. A letos je to konečně poprvé, co je na nějakou dobu v Bradavicích jediný Nott. A je to Nott z Nebelvíru.
schopnosti
magická dovednost: 5/24
fyzička: 6/24
specializace
obranná magie: 1/3
útočná magie: 0/4
každodenní magie: 0/3
přeměňovací magie: 0/3
lektvary: 0/3
speciální schopnost: -
úpravy profilu: ***
asi prosím klidně přiřadit buddyho