Kouzelná zvířata

Běhnice

Originální název: Doxy

Proč je toto malé chlupaté stvoření pojmenováno podle označení pro přístavní prostitutky je jedno z největších tajemství čarodějného světa. Také se tomuto zvířátku říká Kousavá víla i když vílou vůbec není. Vzhledem připomíná hybrid mezi malou opicí a ještěrkou. Ve svém přirozeném prostředí jsou to hmyzožravci přebývající v korunách stromů, ale protože se rychle množí a nejsou náročné na životní podmínky, stali se z nich škůdci v čarodějných domácnostech. Běhnice jsou mrštné a disponují ostrými, jedovatými zoubky. Jed není smrtící, ale jejich kousance jsou nepříjemné a někdy vyžadují i lékařské ošetření.

Blátoplaz
Originální název: Dugbog

Obří bahenní ropucha s chováním krokodýla. Většinu času tráví nehybným číháním v mělkých vodách a bahně. Díky svému zbarvení a rohovitým výstupkům na zádech připomíná kus plovoucího dřeva. Ve chvíli kdy se přiblíží kořist se mění v bleskově rychlého predátora, který jedním chňapnutím kořist popadne a usmrtí. Většinou se živí menšími savci, ale občas napadne i člověka nebo jinou větší kořist, ačkoliv nemá (většinou) sílu na to strhnout dospělého čaroděje tak zranění která způsobí mohou být velmi vážná. Zajímavé je, že ač masožravec jejich oblíbenou pochoutkou je mandragora, kvůli které blátoplazi rádi vylezou z vody aby se ji vydali spásat. Pravděpodobně milují děsivý vřískot mandragor zatímco je nemilosrdně požírají.

Blikač

Originální název: Clabbert

Drobný tvor nejvíce připomíná žábu. Je vybaven dlouhými a silnými končetinami díky kterým je skvělý skokan. Ceněn je však především kvůli rudému výrustku na čele, který v případě nebezpečí začne světélkovat. Pochází z Jižní Ameriky a chová se hlavně proto, že blikačův svítící výrůstek je důležitá přísada do lektvarů. Občas jej čarodějové používají jako výstražný systém, kdy blikač svým svícením oznamuje výskyt nezvaných návštěvníků. Rozumnější mágové nicméně poukazují na to, že čaroděj musí být padlý na hlavu když místo jednoduchých a účinných výstražných kouzel používá jako alarm žábu co svítí – pokud si tedy vetřelce vůbec všimne a poleká se ho dost na to aby začala zářit.

Bodloš

Originální název: Knarl

Zvířátko, které je podobné běžnému ježkovi tak moc, že je naprosto stejné. Čarodějové tvrdí, že Bodloš se od ježka liší tím, že při svém pátrání po potravě často pustoší zahrady a dělá nepořádek. Jenomže to občas ježek taky když se naštve. Čistokrevní čarodějové jsou skálopevně přesvědčení, že se jedná o unikátní magické stvoření. Čarodějové s mudlovským původem poukazují na to, že se prostě jedná o jiný druh obyčejného ježka a někteří čarodějní badatelé by občas měli vylézt na sluníčko a mezi lidi.

Bublinatka

Originální název: Plimpy

Malá ryba kulovitého tvaru s hnědým zbarvením by byla naprosto nezajímavá, nemít na spodku těla dvě dlouhé hubené nožky zakončené plovacími blánami. Tyto nožky mají očividně zásadní vliv na stabilitu a navigační schopnosti této ryby. Bublinatka se živí drobnými živočichy na dnech řek a jezer. Vodní lidé tuto rybku považují za škůdce a hubí ji při každé příležitosti.

Čmelotrysk

Originální název: Glumbumble

Zvláštní druh magického čmeláka. Zbarvený celý do šeda produkuje tento hmyz nektar, který má silné melancholické účinky a při požití uvrhne uživatele do hluboce zamyšlené nálady. Nektar je důležitou přísadou léků proti hysterickým a manickým nemocem a kletbám. Včelaři před Čmelotryskem zoufale chrání svá včelstva, pokud se mu totiž podaří infiltrovat úl, znehodnotí celou zásobu medu tím, že jej přemění na mdlou hmotu, která navozuje nutkavou potřebu rozjímat nad nespravedlnostmi světa.

Dlaždičoun

Originální název: Jarvey

Přerostlá magická fretka je zvláštní stvoření. Na pohled, kromě výrazně větší velikosti než běžné fretky nepůsobí nějak zvláštně. Jakmile otevře tlamu její zvláštnost se projeví naplno. Dlaždičoun umí totiž napodobovat lidskou řeč – není doopravdy schopen řeči, pouze vydává krátké štěkavé výkřiky v lidské řeči. Mimořádná je jeho schopnost rozlišit nadávky od zbytku lidského slovníku a opakovat pouze vulgarity… a že je pak opakuje velmi často a velmi nahlas. Kromě toho rád škodí domácímu zvířectvu, zejména drůběži. Pro člověka není nebezpečný, pokud se dotyčný necítí zraněn tím, že mu vynadala fretka.

Draci

Originální název: Dragons

Draky snad netřeba představovat. Majestátní a mocná stvoření křižující oblohu na svých obrovských křídlech vzbuzují strach i obdiv ve všech lidech už od začátku časů. Jsou schopni chrlit oheň a jejich obří drápy rozsápou každého nepřítele jedním úderem, zároveň jsou velmi inteligentní. Dost na to aby věděli, že ve většině případů je nejjistější způsob jak se vypořádat s lidmi ten kdy se lidem zcela vyhnou. Draci se nachází na vrcholu potravního řetězce a prakticky nemají žádného přirozeného nepřítele, s výjimkou lidí. Každá část draka je nesmírně cennou surovinou a pytláci je nemilosrdně loví a zabíjejí. 

Rozlišuje se deset základních druhů draků:

Dračí druhy

Čínský Ohniváč: Má podlouhlé červené tělo a krátký, tupý čenich. Jsou skuteční přeborníci v chrlení ohně. Co se týče létání, tak ač jsou obratnými letci tak nejsou jim chybí vytrvalost a přelétávají jen na kratší vzdálenosti. Na poměry draků jsou dost společenští a více draků dokáže sdílet stejné teritorium.

Hebridský Černý: Hrdý vládce Skotských ostrovů je mimořádně velký a těžký exemplář mezi draky. Tito černí draci jsou velcí do vzrůstu i váhy a jejich těla mají mohutnou stavbu. Jsou velmi agresivní a silně teritoriální. V porovnání s ostatními draky je Hebridský černý drak přinejlepším průměrný letec. Neplive oheň, ale nesmírně silnou kyselinu a je o tomto druhu známo, že nesnáší vodu.

Maďarský Trnoocasý: Je považovaný za nejnebezpečnější druh ze všech. Je známý svou schopností chrlit oheň na velkou vzdálenost a především svým ostnatým ocasem, který je stejně nebezpečnou zbraní jako jeho ohnivý dech. Od hlavy až k ocasu je pak pokryt dalšími ostrými kostnatými výrustky, které jsou velmi dlouhé. Nepatří sice mezi největší, ale plně to vynahrazuje svou obratností a vychytralostí.

Norský Ostrohřbetý: Drak vyznačující se výrazným hřebenem na hlavě a po celé délce hřbetu. Je mimořádně agresivní a to i vůči ostatním drakům a nelítostně je loví. Velkou zvláštností je jeho obliba v lovení vodních živočichů a podle různých zdrojů dokáže ulovit i menší velryby. Z toho vyplývá, že je velmi dobrý plavec. Kvůli své nesmírně agresivní povaze se jedná o mimořádně vzácný a ohrožený druh.

Novozélandský Opálooký: Jsou považováni za skvělé a elegantní letce. Tito draci mají perleťově až bíle zabarvenou kůži a v kombinaci s útlým aerodynamickým profilem, kterým se tento druh pyšní jsou považováni za esenci dračí krásy a vznešenosti. Chrlí jasně červený plamen a díky své vzdušné obratnosti je skvělý lovec, na poměry draků však nejsou příliš agresivní a například teritoriální spory jsou mezi těmito draky vzácné. S příchodem kolonistů na Nový Zéland se tento drak velmi rychle přeorientoval na nový a snadný zdroj potravy – ovce. 

Velšský Zelený: Občas nazývaný také jako “Obyčejný”. Je považován za málo nebezpečný druh draka. Podobně jako Novozélandský příbuzný je plně spokojený se stravou v podobě ovcí a lidem se svědomitě vyhýbá. Má zelenou barvu, která mu umožňuje splynout s travnatým porostem ve kterém se rád ukrývá. Co do velikosti se řadí k menším drakům což ještě více posiluje přesvědčení, že není až tak nebezpečný. Ovšem stále se jedná o draka a je nutno k nim přistupovat opatrně – nebo ještě lépe, vůbec.

Peruánský Zmijozubý: Nejmenší ze známých plemen draků. Tím nejmenší je myšleno, že dosahují délky pěti metrů. Mají bronzově až zlatě zbarvené šupiny. Jsou velmi dobrými letci a navzdory tomu, že jsou nejmenším plemenem draka tak ve vztahu k lidem jsou z nejagresivnějších. Zdá se, že lidé jim vyloženě chutnají a smlsnou si na nich raději než na horských kozách nebo lamách. 

Rumunský Dlouhorohý:Tmavězelený drak s výrazným zlatavým rohem na čele. Ten je ceněnou surovinou a trofejí, a tak patří tito draci k těm nejohroženějším a jsou na pokraji vyhynutí. Nejsou příliš dobrými ani vytrvalými letci a žijí tak na relativně malých teritoriích. Patří k druhům, které nechrlí oheň, ale kyselinu.

Švédský Krátkonosý: Tento druh má atraktivní modrostříbrné zbarvení a jeho kůže je ceněná jako materiál pro luxusní oděvy. Obývá pustou tundru severu Skandinávie a je velmi obtížné jej spatřit. Obecně se uvádí, že zabíjí nejméně lidí, ale to je dáno možná jen tím, že žije v naprosto liduprázdných oblastech. Tito draci jsou vytrvalými letci a úžasnými plavci a potapěči. Loví pod vodou stejně dobře jako na souši a někdy si prý i staví doupata ve vodě. Zajímavé je, že tento druh umí chrlit nejen oheň ale i led. 

Ukrajinský Železnobřichý: Největší ze všech druhů draků a jeden z nejnebezpečnějších. Je od pohledu stavěný mohutněji než ostatní draci. Je ničivou silou, která dokáže unášet velké lodě, bořit budovy a při chůzi otřásat zemí. Tato mohutnost je vyvážena tím, že je špatný letec a ve vzduchu se neudrží dlouho. Svou leteckou neobratnost vyvažuje svou hrubou silou, pařáty které jsou tvrdší než ocel a především tím, že je nejlepší chrlič ohně ze všech draků a to zcela bezkonkurenčně – oheň dokáže vychrlit i na vzdálenost sta metrů.

Drsnochvost

Originální název: Nogtail

Prasečí démon drsnochvost je vzhledově vepř nakřížený se strašnou noční můrou. Tělo prasete je posazené na nepřirozeně dlouhých a tenkých nohou a z hlavy zírají dvě velké černé oči bez bělma. Drsnochvosti se rádi ukrývají v chlívcích mezi běžná prasata. Statek kde se drsnochvost usídlil pak stíhají pohromy a neštěstí. Vyhnat drsnochvosta je poměrně nebezpečné neboť se agresivně brání. Lidová moudrost radí, že drsnochvosta dokáže zahnat bílý pes. Další lidová moudrost říká, že kdo nemá bílého psa má na drsnochvosta použít Confringo, Bombardu nebo jiná kouzla, která cíl redukují na hromadu kouřících zbytků.

Duhovec

Originální název: Streeler

Velký šnek dostal své jméno podle toho, že přibližně každou hodinu mění barvu své ulity a to v obrovské škále odstínů. Díky této vlastnosti jej někteří kouzelníci chovají jako mazlíčka. Problémem však je, že kromě kaleidoskopické show produkuje také prudce jedovatý sliz. Kudy se Duhovec proplazí, tam vše živé umírá a schne, zem zůstává spálená. Manipulovat s tímto tvorem je tak možné jen ve speciálních ochranných rukavicích. Jeho sliz je sice nebezpečný, ale velmi vyhledávaný pro tvorbu přípravků na hubení škůdců, plevele a samozřejmě oblíbeným prostředkem pro nepříliš promyšlené vraždy v rodinném kruhu.

Dvoubřitník

Originální název: Mackled Malaclaw

Korýš podobný běžnému humrovi, se vyznačuje šedivým krunýřem se zelenými fleky a užívá si pobyt na souši stejně jako ve vodě. Narozdíl od humra je Dvoubřitník nejedlý – jeho maso vyvolává horečky, nevolnost a způsobuje ošklivou vyrážku. Ač nejsou tito tvorové nějak výrazně agresivní, a jedná se o pomalého a sotva půl metru dlouhého korýše plácajícího se na těžko přístupných kamenitých pobřežích, tak je lepší ho neobtěžovat. Kousnutí od Dvoubřitníka způsobí pokousanému mírnou kletbu, která zaviní, že po další týden bude mít velkou smůlu. Zlí jazykové dodávají, že pokud někdo je tak hloupý aby přelezl několik skalisek a pak otravoval naprosto pasivního korýše a ještě byl tak tupý, že se od tohoto pomalého zvířete nechá pokousat… no řekněme, že týden smůly se v jeho životě nejspíš ztratí.

Ghúl

Originální název: Ghoul

Mudlovská literatura popisuje ghúly jako ďábelská, krvežíznivá monstra hodující na krvi a vnitřnostech svých obětí. Mudlové si očividně ghúly pomýlili s naprosto jinými druhy nebezpečných démonů. Ve skutečnosti je ghúl menší humanoid, který se lidí straní i když žije v jejich bezprostřední blízkosti. Ghúlové nejraději obývají kouzelnické půdy, sklepy a stodoly. Živí se hmyzem, žábami a dalšími škůdci. Ač jsou ghúlové na pohled oškliví, pro nepřipraveného pozorovatele přímo děsiví, tak jsou velmi mírní a v případě nebezpečí se omezují jen na vrčení a ústup. V mnoha čarodějných rodinách jsou na svého “rodinného” ghúla řádně pyšní a stává se z něj spíš domácí mazlíček.

Gryf

Originální název: Griffin

Mýtické stvoření s tělem, křídly a předními pařáty orla a tělem a ocasem lva. Gryfové jsou majestátní dravci původem ze Středomoří a jejich počty dramaticky ubývají přestože se jedná o silná a těžko polapitelná zvířata. Jejich povaha je divoká, teritoriální a útočná. Snahy ochočit je se většinou nesetkávájí s velkým úspěchem na straně kouzelníků, ale mezi gryfy jsou velmi vítané – přináší snadnou a vydatnou večeři. 

Hafoň

Originální název: Crup

Čistě magické psí plemeno. Vizuálně silně připomíná Jack-Russel Teriéra (historické záznamy ukazují, že Hafoň se objevil dříve než bylo plemeno Jack-Russell zaregistrováno, takže se pravděpodobně jedná o magického předka těchto energických pejsků) ovšem Hafoňe si s žádným jiným psem nespletete – žádný jiný pes nemá dva ocásky. Povahově se jedná o loveckého psa se specializací na norování. Hafoň nejradši vyhrabává a žere trpaslíky, rarachy a… vlastně rád vyhrabává a žere cokoliv. Jejich kouzelný původ způsobuje, že jsou tito psi nepřátelští k mudlům a potřebují svědomitého páníčka, který hafoně zvládne. Není divu, že se jedná o oblíbeného mazlíčka starších čarodějů a čarodějek co chtějí mít pokoj od lidí a mudlů obzvlášť.

Hypogrif

Originální název: Hippogriff

Vznešené a silné zvíře je napůl orel a napůl kůň. Na rozdíl od svých příbuzných – klasických gryfů – nejsou hypogrifové tak agresivní, ovšem stále je nutno se před nimi mít na pozoru. Zatímco jejich příbuzní jsou agresivními lovci, kteří strhávají velkou kořist, tak stravovací návyky hypogrifů jsou podobné spíš těm u medvědů – maso je důležitou součástí jídelníčku, spíše než lov velkých zvířat jsou to však ptáci, ryby, menší savci, ale i hmyz a rostliny. Jedná se o hrdá zvířata s mimořádnou inteligencí. Ochočení je obtížné a u těch u kterých se to podaří se nejedná o typické ochočení, ale spíše spřátelení. Hypogrif vnímá čaroděje, který ho “ochočil” jako rovnocenného partnera, prokazuje mu respekt a to samé očekává od něj.  Kdo se s hypogrifem dokáže spřátelit, ten získá odhodlaného spojence na život a na smrt.

Hipokampus

Originální název: Hippocampus

Vodní kůň, doslova. Přední část těla je koňská, místo zadních nohou a zadku má však stvoření rybí tělo s ploutvemi. Původně pochází ze Středomoří, ale protože jsou tato stvoření domestikována vodními lidmi, rozšířili se po celém světě všude kde nějaký druh vodního lidu žije. Divocí hipokampové jsou plaší a od lidí se drží dál a jak se zdá tak mimo vodních lidí je není schopen nikdo úspěšně ochočit.

Hrabák

Originální název: Niffler

Roztomilé zvířátko, které vzhledem připomíná kombinaci krtka a ptakopyska. Jsou nesmírně přitahovaní k lesklým věcem a s oblibou kradou a odnáší do svých doupat cokoliv co je zaujme. Své jméno pak dostali podle svých mimořádných schopností co se týče hloubení a vyhrabávání podzemních nor a cestiček. Občas se je někteří čarodějové snaží cvičit jako hledače pokladů – což jim sice jde skvěle, ale problémy jsou s tím aby většinu pokladu neodnesli do nory dřív než by upozornili svého páníčka. Ač svým loupením občas dokážou způsobit drobné nepříjemnosti jsou díky své roztomilosti velmi oblíbení mezi většinou kouzelníků.

Huňáč

Originální název: Porlock

Huňáči jsou strážnými skřítky, jejichž jediným posláním je hlídat koně a celý svůj život tráví se stádem, které stráží. Jsou mírumilovní, býložraví a před lidmi se schovávají. Ti co mají to štěstí je pozorovat je popisují jako přibližně půl metru velké, chlupaté savce s kopyty na zadních nohou a protáhlou hlavou připomínající hlavu koně. 

Chiméra

Originální název: Chimaera

Starobylý druh nestvůr. Ačkoliv se tímto jménem označují všechny druhy monster, která jsou tvořená kombinací alespoň dvou nepodobných zvířat, tak v původním významu se mluví o příšeře s hlavou lva, tělem horské kozy a dračím ocasem. Dosti podivná kombinace dohromady dává mimořádně nebezpečné stvoření. Chiméry jsou silné, krvežíznivé a agresivní vůči všemu. Kromě nesmírné síly svých drápů a zubů, chiméra produkuje také jed který oběť krátkodobě paralyzuje a co je nejhorší – umí chrlit oheň. Jediným štěstím je, že tyto příšery jsou tak moc vzácné, že mnoho kouzelníků už je považuje za vyhynuté.

Jedomed

Originální název: Lobalug

Magický druh sumýše, kterému se říká Mořská okurka. Jako všichni zástupci mořských okurek i Jedomed tráví celý život ležením na mořském dně a nicneděláním. Je však vybaven jedovým váčkem, z kterého v případě ohrožení (tedy když na něj někdo šlápne) vypustí dávku silného jedu. Tento jed je cennou alchymistickou přísadou a vlastně jediným důvodem, proč si existence tohoto tvora někdo všiml.

Jehlanka

Originální název: Shrake

Ryba, která byla vyšlechtěna jako součást konkurenčního boje. Kouzelničtí rybáři ji stvořili aby schválně trhala sítě mudlovským rybářům. K tomuto účelu je Jehlanka vybavená jako břitva ostrými špičatými výrůstky po celém těle, které jednoduše každou neočarovanou síť rozřežou na kousky. Bohužel kouzelníci nedomysleli jednu věc – příroda má vlastní, pomalou, ale účinnou magii a tou je evoluce. Jehlanky se postupně vyvinuli tak, že dokážou poškodit i očarované sítě čarodějnických rybářů a v oblastech kde se jehlanky vyskytují je tak rybolov velmi obtížný. Aby toho nebylo málo tak jehlanka sama o sobě je bezcenná kořist, její maso chutná odporně a je samá kost. Aniž by to čarodějové tušili, vytvořili živočišný druh, který dokáže ochránit před vyhynutím rozsáhlé rybí populace Evropského pobřeží po několik dalších desítek let.

Krvoskřet – Karkulinka

Originální název: Red Cap

Sotva metr vysoký, ale nesmírně nebezpečný tvor připomínající trpaslíka. Velmi odpudivého trpaslíka. Krvoskřeti se rodí na místech kde byla prolita lidská krev. Mají nazelenalou kůži, vychrtlé tělo, místo nehtů mají špinavé ostré drápy a chodí oblečení v špinavých hadrech. S výjimkou své červené čapky, kterou udržují dokonale, krvavě rudou. Krvoskřeti baží po násilí a krvi, jsou extrémně nebezpeční mudlům, které bez rozmýšlení přepadávají a zabíjejí – většinou jsou na to vybaveni těžkými holemi nebo noži. Kouzelníci by se před nimi též měli mít na pozoru, naštěstí je možné krvoskřeta zahnat i velmi základními kouzly neboť mají k magii vrozený odpor a děsí se jí. 

Kentaur

Originální název: Centaur

Impozantní stvoření s tělem koně a lidským trupem a hlavou. Ač jsou kentauři zcela nepochybně inteligentními bytostmi jsou řazeni mezi zvířata – a to na jejich vlastní žádost. Kentauři jsou nesmírně hrdý a s přírodou spjatý lid a být zařazen do stejné kategorie jako jsou lidé, kteří přírodu ničí a ještě sami sebe nazývají inteligentními brali spíš jako urážku. Kentauři žijí v malý stádech a snaží se přebývat co nejdál od lidských sídel. Obecně jsou vůči lidem, ať už se jedná o čaroděje nebo mudly, nedůvěřiví, a nelze se jim divit. Obývají nejčastěji hluboké lesy a rozlehlé stepi a své uzemí pečlivě stráží. Velký význam v jejich životech kromě přírody mají také hvězdy, ve kterých kentauři umí číst budoucnost – nebo to aspoň tvrdí. Těch pár lidí co mělo možnost si kentauří věštbu vyslechnout, potvrdí že byla tak neurčitá a tajemná, že mohla znamenat cokoliv. Mnoho víc se o kentaurech neví přestože se často najdou čarodějky (prakticky vždy to jsou čarodějky, ne čarodějové), které jsou jimi fascinovány a jejich výzkumu zasvětí významnou část života.

Kluběnka

Originální název: Puffskein

Roztomilé chlupaté zvířátko velikosti morčete je nejoblíbenějším domácím mazlíčkem mezi čaroději. Na pohled se nedá kluběnka popsat jinak než jako kulička chlupů z které vykukují malá očka a v případě, že je okolo něco dobrého, tak i mlsný jazyk. Kluběnky jsou velmi společenské, milují mazlení a česání a jejich chov je velmi nenáročný. Nejšťastnější jsou pokud mohou žít v malé skupince s dalšími kluběnkami, ale skvěle vychází i s nemagickými mazlíčky, zejména králíky a morčaty.

Kůrolez

Originální název: Bowtruckle

Magický tvor, který je strážcem stromů. Kůrolez tráví celý život na stromě, který ochraňuje. Pro běžné oko je neviditelný, protože tvor dokonale splývá s povrchem stromu – podobně jako strašilky je kůrolez mistrem maskování a vypadá jako asi dvacet centimetrů velká hubená postavička poskládaná z větviček. Kůrolez je obecně mírumilovné stvoření, pokud nikdo neubližuje stromu který chrání. Pokud se někdo rozhodne ochraňovaný strom pokácet, kůrolez útočí a svými vetvičkovitými končetinami se snaží protivníkovi poškodit oči. Mágové věnující se rostlinám kůrolezy často chovají, protože udržují stromy a okolní rostliny zdravé a chrání je před parazity a hmyzem.

Rampelník – Nari – Lesní mužíček 

Originální název: Erkling

Zlý skřítek vyskytující se zejména ve Střední Evropě a Skandinávii. Tento metr vysoký mužíček obývá hluboké horské lesy a zdá se mít neustále dobrou náladu, protože se nepřetržitě pochechtává. Když chce, dokáže se smát okouzlujícím smíchem, kterým láká hlouběji do lesů děti. Takto očarované děti pak v lese zabíjí a pojídá. Z tohoto důvodů je každý rampelník, kterého čarodějové vystopují zlikvidován. Rampelník je překvapivě silný a vládne i magií. V případě že je zahnán do úzkých dospělými lidmi, má nutkání nabízet jim různé poklady a slibovat zázraky co pro ně může vykonat. Každý kouzelník však dobře ví, že tyto řeči jsou jen bohapusté lži a nebude nad rampelníkovým osudem váhat ani chvíli.
Rampelníkům se v různých regionech Evropy říká různými jmény – Nari, Erkling nebo Alder.

Leprechaun – Leprikon

Originální název: Leprechaun

Jsou inteligentním druhem skřítka a maskoty Irska. Nezbední, asi třicet centimetrů vysocí skřítkové obývají Irské lesy, nosí zelené kazajky a mají zrzavé vousy a vlasy – od běžného Ira je lze rozeznat jen díky velikosti a také protože jsou ošklivější než průměrný Ir. Libují si v naschválech, vylomeninách, alkoholu, písních a lidových tancích… jako průměrný Ir. Občas obdarovávají pocestné svým zlatem (to průměrní Irové nedělají) – magickou látkou, která se do několika hodin rozpustí pro zlost obdarovaného a pobavení leprikonů. Celkově jsou neškodní, ovšem na svůj vzrůst překvapivě silní a kdo se s nimi rozhodne pít a urážet je, může se připravit, že dostane na budku. Leprikoni jsou inteligentní a myslící bytosti (stejně jako Irové) a neměli by tedy být klasifikováni mezi zvířaty. Přesto tomu tak je a jak se zdá, ani mágům ani Leprikonům to nijak zvlášť nevadí.

Maguár

Originální název: Kneazle

Kouzelnické plemeno kočky, původně vyšlechtěné v Anglii se brzy rozšířilo do celého světa. Maguár je oproti běžným domácím kočkám větší, má mohutnou stavbu těla, výrazné chlupaté uši a dlouhý ocas zakončený věncem chlupů – podobně jako lev. Srst po těle je puntíkatá, původní zbarvení bylo šedivé nebo do zrzava. Protože se maguáři mohou množit s běžnými kočkami, tak už dnes existují v mnoha barvách a variantách, stejně jako už existují polo-maguáři nebo čtvrt-maguáři. Jediným spolehlivým způsobem jak je rozeznat od běžných koček je jejich vzrůst – maguáři jsou běžně dvakrát větší a těžší než ti největší kocouři. Co se týče povahy tak jsou maguáři stejní jako kočky. Jsou to samostatná, pyšná zvířata, která však milují společnost lidí a jejich rozpoložení a chování osciluje od nemilosrdného zabijáckého predátora po neohrabané koťátko bojící se klubíčka.

Mantikora

Originální název: Manticore

Mimořádně nebezpečný druh Chiméry. Mantikora má lidskou (nebo zdánlivě lidskou) hlavu, lví tělo a ocas štíra. Platí u nich to stejné co u ostatních chimér a ještě je to potřeba třikrát podtrhnout – Jedná se o extrémně nebezpečná, zlá, agresivní a mocná stvoření, která dokáží zabít jedním úderem. Lidská hlava mantikory údajně umí zpívat překrásné písně, čímž naláká oběť do své skrýše. Co dělají ostatní části těla asi není nutno dlouze popisovat – pařáty dokážou rozsápat člověka na kousky, štíří ocas prudce a vražedně bodá a vpouští do těla prudký jed způsobující extrémní bolest spojenou s paralýzou těla a pomalou, mučivou smrtí. Ještě jeden poznatek je o ní nutno zmínit – její kůže je odolná proti většině známých kouzel. Je vlastně s podivem, že někdo kdo se s mantikorou setkal žil dost dlouho na to aby tohle všechno zjistil a ještě zapsal.

Mečoroh

Originální název: Graphorn

Obrovský nebezpečný savec obývající hory a kamenité pláně Evropy. Mečorohova hlava je osazena dvěma velkými ostrými rohy – u starších samců doplněné o spleť menších rohů po celé horní části hlavy, které mají temně zlatý odstín a jsou nesmírně vzácnou surovinou do lektvarů. Stavba těla je impozantní, několik metrů dlouhý trup se u hlavy rozšiřuje v silné plece a vystouplý hřbet, pokrytý tvrdou rohovinou. Směrem dozadu se tělo protahuje do užších linií a je zakončené svalnatým ocasem. Mečorozi jsou rození dravci a páni hor. Jsou nesmírně agresivní a teritoriální. Vyhýbají se jim raději i trollové a dokonce i draci nepovažují mečoroha za něco co by bylo vhodno lovit. Kůže mečoroha je odolnější a tvrdší než dračí. Protože od rohů až po špičku ocasu je cokoliv na mečorohovi ceněnou a luxusní obchodní komoditou jsou vybíjeni a loveni – na jejich zabití jsou potřeba velké skupiny vyzbrojených lovců. Mečorohů tak v přírodě ubývá rychleji než draků a přírodovědci mezi mágy se obávají, že než se čas přehoupne do nového století budou vyhubeni definitivně.

Měsíčník

Originální název: Mooncalf

Roztomilý tvoreček s velkou hlavou a ještě většíma očima na dlouhém krku, to celé usazené na legračně malém těle. Měsíčníci jsou velmi plachá zvířata, která vylézají ze svých skrýší jen v noci kdy se pasou a u toho provádí složité tanečky, které jsou nejspíše součástí jejich namlouvacích rituálů. Tyto tance v trávě vytváří roztodivné obrazce, které poskytují nekonečnou zábavu mudlovským záhadologům. Ochočit měsíčníka vyžaduje velkou trpělivost a spoustu laskavosti. Tato zvířátka se polekají každé drobnosti a mají se neustále na pozoru aby se mohla dát na úprk.

Mizenka

Originální název: Tabo

Na pohled vypadá toto zvíře identicky jako africké prase bradavičnaté. Vzhledově od sebe mizenku a prase nelze odlišit, navíc oba druhy obývají pouze Africké savany. Mizenka má oproti běžný prasatům bradavičnatým zvláštní vlasnost – umí se zneviditelňovat a neviditelná dokáže být po dlouhou dobu. Kůže mizenek je tak cennou surovinou na výrobu neviditelného oblečení. 

Mořský had

Originální název: Sea serpent

O tomto mýtickém stvoření se toho mnoho neví. Mořští hadi obývají největší hlubiny oceánů a z nalezených těl se ví, že mohou dosahovat i délky více než třicet metrů. Mají hadovité tělo, které má širokou hlavu s výraznou zubatou tlamou a nozdrami. Teoreticky mohou být lidem nebezpeční, ale žijí tak hluboko, že k tomu nemají příležitost. Nabízí se otázka jestli je mořský had vůbec magickým stvořením nebo je podobně jako krakatice tak cize působícím, že ho čarodějní objevitelé za kouzelného jen mylně považují. Tedy kdyby o krakatici někdo tušil, potrvá ještě pár let než mudlovští přírodovědci najdou dostatečné důkazy aby tento druh zvíře prohlásili za reálný a existující. Jejich čarodějní kolegové to mají mnohem jednodušší, prostě řeknou, že zvíře existuje a jakékoliv nesrovnalosti svedou na magii.

Nundu

Originální název: Nundu

Africké savany obývající gigantický levhart je údajně nejnebezpečnějším zvířetem na světě. Nejen, že je tak obrovský, že dokáže skolit jakoukoliv kořist včetně slona, ale především jeho dech obsahuje vir způsobující tak prudce nakažlivou a smrtelnou nemoc, že dokáže vyhubit celá města a vesnice. Oproti nundu jsou draci vlastně jen obtěžujícími létajícími ještěrkami. Přestože je toto stvoření tak absurdně mocné a silné, podařilo se údajně už několik nunduů skolit. Vždy k tomu ale byla nutná více než stovka kouzelníků – pravděpodobně aby se mezi nimi mohla nemoc z nunduova dechu hezky rozšířit. Naštěstí snad nikdo není tak hloupý aby se kdy pokusil propašovat nundua mimo Afriku, například do Londýna nebo jiného velkého města… nebo ano?

Obroun

Originální název: Re´em

Velký druh tura se zlatavou srstí a mohutnými rohy. Ten kdo obrouna skolí a vypije jeho krev získá jeho obří sílu. Nicméně obrouni jsou velmi vzácní, je vlastně otázkou jestli ještě existují. O těchto zvířatech se zmiňuje dokonce bible, takže jsou teoreticky známí i mudlům. Jenomže, který kouzelník by bral bibli v potaz po té špíně co nakydali na Jidáše a označili všechna Ježíšova kouzla za “zázraky”.

Ohnivý krab

Originální název: Fire Crab

Prestože jsou označování za kraby – hlavně díky bohatě vrstvenému krunýři a šesti nohám, tak má toto zvíře jasně viditelnou a výraznou želví hlavu. Tato zvířata se vyskytují jen v Tichomoří, ale občas je kouzelníci chovají jako mazlíčky i v jiných koutech světa. Ohnivý krab dostal své přízvisko podle toho, že v případě ohrožení vystřeluje plameny ze zadečku. To je sice nesmírně zábavné, ale pro samotná zvířata to může být životu nebezpečné. Pokud jsou v konstantním stresu tak začnou svůj plamen pálit konstantně a mohou zemřít na to, že jim , doslova, shoří zadek.

Okamie

Originální název: Occamy

Podivuhodný tvor žijící v Indii a na Blízkém východě. Stvoření má křídla, dvě ptačí nohy a hlavu zakončenou zobákem, ovšem hadí tělo. Na délku dorůstá tento ptakoještěr i více než čtyř metrů a ačkoliv se živí především drobnými savci a ptactvem, tak je velmi útočný. Mimořádně agresivní je okamie především pokud sedí na vejci – to je z čistého stříbra a láká tak mnoho nepoctivců a zlodějů. Jaký je vztah tohoto zvířete k logickým postulátům o úspornosti a jejich aplikovaním na vědecké teorie a lidské poznání zůstává zatím velkou neznámou.

Pegas

Originální název: Pegas

Pastelníček

Originální název: Fwooper

Původně africký ptáček se v posledních letech rozšířil do celého (koloniálního) světa jako mazlíček. Pastelníčci, již podle názvu, září všemi barvami a jejich druhy se vyskytují v desítkách barevných variant. Nejčastější jsou odstíny růžové, žluté nebo modré. Mají malé, kulaté tělo s dlouhými ocasními pery. Zpěv pastelníčka prý po určité době dohání majitele k šílenství – na rozdíl od jiných repetitivních zvuků, které rozhodně při dlouhém poslechu k šílenství nikoho nedohání. Každopádně jsou tito ptáčci prodávaní očarováni umlčovacím kouzlem aby se nepříjemnostem předešlo.

Pětinoh

Originální název: Quintaped

Velmi podivné a nebezpečné stvoření. Krvežíznivé monstrum si libuje v chuti lidského masa a je vždy připraveno nějakého smrtelníka ulovit. Pětinoh se skládá z děsivé hlavy, která připomíná ošklivě zmutovanou hlavu člověka s tlamou, která je vybavena hromadou ostrých zubů. Z hlavy pak vyrůstá pět silných končetin, po kterých se pětinoh pohybuje a kterými dokáže svou kořist chytit a strhnout k zemi. Nohy i hlava jsou pokryty ježatou srstí. Občas se pro toto monstrum používá označení “Chlupatý MacBoon”. Pětinohové údajně vznikli z prokletých členů čarodějného klanu MacBoonů, kteří obývali společně se svým rivalským klanem ostrov Drear u Skotského pobřeží. Jedné noci patriarcha rodiny MacBoonů v opilosti zabil jednoho z členů druhého klanu – rodiny McClivertů. Ti se vydali na odvetnou výpravu a MacBoonům připravili osud horší než smrt – přeměnili je na odporná monstra bažící po lidském mase. Ať už je tento příběh jakkoliv pravdivý, je faktem že pětinohové se skutečně vyskytují na (nyní již) opuštěném ostrově Drear. Bohužel občas někdo toto monstrum přivede na pevninu a pak začínají velké problémy. Ač není pětinoh až tak velký, je nesmírně silný a agresivní a i zkušení kouzelníci by se měli mít na pozoru.

Plísňáček

Originální název: Bundimun

Malý a velmi otravný tvor vypadá jako hromádka nazelenalého slizu nebo plísně s několika řadami malých očí. Zespodu se na jeho těle nachází desítky malých, pavoukovitých nožiček na kterých se v případě ohrožení rychle přesunují. Plísňáčci jsou paraziti, kteří se rádi usazují na zapadlých a tichých místech, kde následně pomalu rozežírají jakýkoliv povrch, zamořují ho plísní a naplňují vzduch plesnivým zápachem. Jedná se o noční můru každé dobré hospodyňky. Plísňáčka se málokdy podaří najít a zbavit dřív než na sebe začne upozorňovat zápachem, poté už se dá poměrně snadon vystopovat a dá se jej rychle zbavit pomocí čistících kouzel. V opuštěných domech se mohou usazovat celé kolonie plísňáčků, kteří mohou vážně narušit statiku budovy.

Pogrebin

Originální název: Pogrebin

Malý démon obývající Ruské stepi a tundru. Asi třicet centimetrů velké stvoření má drobné chlupaté tělo a velkou šedivou holou hlavu. Přikrčený tak připomíná kámen. Pogrebin vyzařuje beznaděj a smutek. Toto stvoření si často vybírá ztrápené a nešťastné lidi (najít někoho takového v Rusku nedá moc práce), které pak potichu sleduje a pomalu je uvrhává svým působením do absolutní beznaděje. Ve chvíli kdy je oběť již zcela zničená a apatická, pogrebin zaútočí a nešťastníka se pokusí sežrat. Pokud není člověk zasažen jeho zhoubným vlivem lze jej jednoduše zničit běžnými kouzly… nebo prostě tím, že jej zašlápnete.

Polovid

Originální název: Demiguise

Malá opička s velkýma očima a elegantní lesklou srstí se vyskytuje v pralesích Jihovýchodní Asie a žije životem mírumilovného býložravce. Je nesmírně těžké polovida spatřit nebo dokonce polapit – dokáže se zneviditelňovat a kromě toho umí předvídat budoucnost. Jejich kožich je nesmírně cenný jako surovina na výrobu neviditelného oblečení. Někteří kouzelníci se trénují speciálně v umění nepředvídatelnosti aby byli schopni polovida vystopovat a ulovit.

Popelec

Originální název: Ashwinder

Kouzelný had, který vzniká na místech kde se nechá bez kontroly hořet oheň způsobený magií. Had se zrodí z uhlíků a popela a díky tomu má šedivou kůži a jasné rudě žhnoucí oči. Popelec zůstává naživu sotva pár hodin během kterých naklade v blízkosti ohně (ale mimo jeho dosah) několik horkých vajec, ta časem dosáhnou takové teploty, že podpálí své okolí a zároveň se z nich vyrodí další popelci. Pokud jsou vejce nalezena před vylíhnutím, mohou být zachlazena a v této formě jsou cennou alchymistickou přísadou. Popelec fascinuje zoology mezi mágy, protože se jedná o komplexního živočicha vyššího řádu (plaza), který zároveň má svůj krátký životní cyklus primitivní jako hmyz a jiné nižší formy, které též žijí jen velmi krátce a jen kvůli tomu aby nakladli další potomstvo. Nezní to jako zábavný život.

Ramora

Originální název: Ramora

Kouzelná ryba útlého dlouhého těla s jasně stříbrnými šupinami. Obývá vody Indického oceánu a námořníci ji uctívají jako svého ochránce. Ramora má totiž zvláštní schopnost magicky zastavovat objekty a to i ty velké jako lodě. Ramora tak v minulosti zachránila mnoho životů kdy v bouři ukotvila neovladatelnou loď na místě a zabránila roztříštění plavidla o útesy. Není známo, proč ramory mají tendenci lodě zastavovat a zdá se, že jediný důvod je prostě ten, že jsou zvědavé a chtějí si zvláštní objekt v klidu prohlédnout. Zároveň svou schopnost používají k lovu, kdy dokáží kouzlem na místě zastavit hejna rybek, kterými se krmí.

Rarach

Originální název: Pixie

Magické stvoření vyžívající se v naschválech a neplechách. Raraši jsou asi třicet centimetrů velká hubená stvoření s útlým trupem, tenkými končetinami a velkou hlavou. Ač mají jen zakrslá drobounká křídla jsou schopní létání. Jsou poměrně inteligentní a často se houfují do větších skupin kde se mezi sebou dorozumívají pištivými zvuky. Tyto potvory sice přímo neútočí na lidi a nejsou agresivní v klasickém smyslu slova. Jsou však nesmírně zlomyslní. Nic nemilují víc než terorizování kouzelníků tím, že jim dělají nepořádek ve věcech, rozbíjí nádobí, kradou jídlo (aby ho pak házeli po své oběti) a obtěžují poletováním a křikem. Dají se zahnat jakýmkoliv obranným či útočným kouzlem. Pro magicky méně trpělivé jedince se doporučuje postup kdy stačí chytit jednoho raracha a provést na něm trochu fyzického násilí (třeba s ním tlouct o stůl) a ostatní se rychle zklidní a dají na útěk.

Rotulice

Originální název: Rotulice

Tento ani ne dva centimetry velký, jasně modrý hmyz dostal jméno podle toho, že nelétá pomocí páru křídel, ale pomocí jednoho křídla umístěného na hlavě, které rychle rotuje a tím jej udržuje ve vzduchu. Rotulice se přirozeně vyskytuje v Austrálii, tudíž nepřekvapí, že má dlouhé žihadlo, kterým ráda bodá. Na rozdíl od zbytku australských zvířat se rotulice nesnaží svůj cíl zabít, ale spíše zahnat a znemožnit. Bodnutí žihadlem totiž způsobuje závratě a krátkodobou levitaci. Jistě tak není překvapivé, že mladí australští kouzelnici rotulici chytají schválně a její bodnutí užívají jako rekreační drogu. Get high totiž nabývá nový význam s něčím co vám umožní levitovat pár desítek centimetrů nad zemí.

Runovec
Originální název: Runespoor

Nápadně zbarvený velký had se vyznačuje něčím vskutku mimořádným – má tři hlavy. Had se vyskytuje v západní Africe a díky svému nápadnému oranžovému zbarvení, délce i více než dva metry a poněkud zarážejícím třem hlavám je nemilosrdně loven a zabíjen. Nejen, že má toto zvíře tři hlavy, ale každá z oněch hlav je samostatnou entitou. Říká se, že levá hlava je racionální plánovač, který udržuje zvíře naživu, rozmýšlí lov, hledá skrýše a podobně. Prostřední hlava je pak snílek a dokáže být celé dny ztracená v tichém úžasu a zamyšlení. Pravá hlava pak je kritikem, který neustále zpochybňuje počínání zbývajících hlav. Není asi divu, že Runovci se málokdy dožijí vysokého věku. Jednotlivé hlavy se neustále vytáčejí k nepříčetnosti a napadají se navzájem. Pravá hlava chybí velmi často, protože se vůči ní zbývající dvě spiknou aby zlikvidovali zdroj věčného rýpání a úrážek. Všechny tři hlavy jsou vybavené ostrými zuby a prudkým jedem. Jediným štěstím je, že tento had má tolik problémů sám se sebou že lidem se vyhýbá a neútočí na ně.

Salamandr

Originální název: Salamander

Drobná ještěrka, která žije v magických plamenech. Zatímco ostatním stvořením plameny ubližují, tento pár centimetrů velký plaz bez nich nedokáže žít. Většinu života salamandři stráví ukryti bezpečně uprostřed magického plamene. Jsou-li z něj vytaženi ven, přežijí mimo něj pouze několik hodin. Přesto se jedná o oblíbené domácí mazlíčky, jen se s nimi nedá příliš mazlit. Krev salamandrů má mimořádné léčivé a regenerativní účinky a tak pěstování a masakrování těchto zvířátek ve velkém množství je základním kamenem kouzelnického farmaceutického průmyslu.

Scvrček

Originální název: Moke

Na pohled obyčejně vypadající zelená ještěrka má mimořádnou vlastnost, že v případě ohrožení se dokáže smrsknout na zlomek své velikosti, takže je takřka neviditelná. Scvrčci jsou široce rozšíření po celé Anglii i zbytku Evropy. V běžné velikosti dosahuje tato ještěrka velikosti dvaceti až třiceti centimetrů a v případě ohrožení se během zlomku vteřiny scvrkne jen na několik milimetrů délky. Kůže scvrčků je oblíbeným materiálem pro výrobu peněženek, protože taková peněženka se v případě ohrožení (tedy při přiblížení cizí ruky) smrští tak, že ji najednou nelze v kapse nalézt. 

Sfinga

Originální název: Sphinx

Sfinga je velmi zvláštní druh chiméry. Ten nejrozšířenější druh sfing má hlavu a hruď ženy a zbytek těla lva, mohou být však i sfingy s mužskou hlavou a vlčím nebo hyením tělem. Sfingy jsou velmi inteligentní a nejsou běžně agresivní. Mají silnou vášeň pro hádanky a hlavolamy. Rády se nechávají zaměstnávat jako strážci pokladů. Dokážou v klidu zůstat stovky let na jednom místě, pokud to skýtá možnost pokládat návštěvníkům a zlodějům hádanky a za špatnou odpověď je sežrat. Navzdory trpělivé povaze to stále jsou velmi silná stvoření. Jejich tlapy dokáží zabít člověka jedním úderem a boj s nimi je takřka stejně obtížný a riskantní jako boj s jinými druhy chimér.

Smrtiplášť

Originální název: Leftihold

Zvláštní a nebezpečný druh plaza, který se naštěstí vyskytuje jen v rovníkové Africe. Smrtiplášť je stvoření, které v nenasyceném stavu dosahuje šířky těla sotva několika centimetrů, tělo je rozprostřeno do přibližně obdelníkového tvaru o délce strany až dva metry a celé je pokryto hladkou kůži bez srsti a připomíná kožený plášť. Ze spodní strany těla je však obří tlama. Lovecká taktika smrtipláště je efektivní a děsivá – číhá na spící oběti na které se pak potichu připlíží, zavalí je celou plochou svého těla a udusí, načež je v celku pozře. Protože je smrtiplášť velmi nenápadný a dokonale tichý, je jen velmi těžké jej zpozorovat a bránit se proti němu. V případě, že člověk smrtipláště včas zaznamená tak jsou proti němu obzvláště účinná ohnivá kouzla, nejspolehlivější však je Expecto Patronum. Z neznámého důvodu reaguje toto stvoření na patrona obrovskou hrůzou a dává se na nekontrolovatelný útěk během, kterého je velmi zranitelné.

Šotek

Originální název: Imp

Stvoření takřka nerozeznatelné od raracha. Narozdíl od rarachů neumí šotci létat a mají kůži zabarvenou do hněda, zatímco raraši do modra. Šotkové se také vyskytují pouze v Anglii zatímco rarachy lze najít po celé Evropě. Mají však společný smysl pro naschvály a chaos. Šotkové si libují v páchání nezbedností a nepořádku. Jinak tu platí to stejné jako u rarachů – jakákoliv kouzla je dokáží zahnat a když není po ruce kouzlo, stačí kopanec.

Tlustobřich – Dodo

Originální název: Diricawl

Nelétavý pták pocházející z ostrova Mauricius. Vzhledem připomínající velkého nelétavého holuba kříženého se slepicí po lobotomii. Tohoto ptáka objevili na ostrově mudlové a říkali mu dodo… a začali jej nemilosrdně lovit. Dodové jsou velmi důvěřiví a jejich absence jakékoliv inteligence je až zarážející. Naštěstí jsou dodové magické stvoření a umějí se zneviditelňovat a přemisťovat. Tato unikátní schopnost zajistila, že přežili a brzy se naučili před mudly skrývat a ti došli k závěru, že je plně vyhubili. Dnes už se dodové chovají i na některých kouzelnických farmách v Evropě a jejich populace, z větší části domestikovaná, je větší než kdy předtím a jejich stehýnka lahodnější než kdy předtím.

Tlustočerv

Originální název: Flobberworm

Tlustý a několik desítek centimetrů dlouhý červ hnědé barvy je považován za nejméně zajímavé zvíře na světě. Tato stvoření obývají vlhká místa kde jen tak leží a nepohybují se. Tato absence jakékoliv činnosti donutila vědce k dlouhým desítkám let intenzivního výzkumu. Jeho výsledkem bylo toto zjištění – Tlustočerv vůbec nic nedělá, je naprosto nezajímavý a strašně nás to štve, protože jsme na tom promarnili celý svůj profesní život a musí se jednat o magické stvoření, protože jinak než magií nelze vysvětlit, že se toto zvíře, které se nehýbe ani nevyhledává partnery k páření, objevuje na nových místech a stále udržuje svou populaci.

Troll

Originální název: Troll

Obrovské, nesmírně silné a nesmírně hloupé stvoření obývá lesy a hory napříč celou Evropou. Trollové dorůstají výšky tří až pěti metrů a váhově se pohybují okolo tuny. Mají humanoidní vzhled – velké nemotorné nohy jsou v poměru k tlustému tělu velmi krátké, ruce naopak jsou delší než je u humanoidů zvykem, hlava je pak na trup nasazena prakticky bez krku. Trollové jsou velmi agresivní a protože běžně jako zbraň používají kmen stromu místo kyje a dokáží vrhat i několik desítek kilogramů vážící kameny tak setkání s nimi může být snadno smrtící. Jediným štěstím je, že jsou neuvěřitelně hloupí. Dají se zmást a poplést prakticky jakýmkoliv trikem. Rozlišujeme tři základní druhy trollů, které se od sebe mírně liší. Vždy jsou však nebezpeční:
Obrovské, nesmírně silné a nesmírně hloupé stvoření obývá lesy a hory napříč celou Evropou. Trollové dorůstají výšky tří až pěti metrů a váhově se pohybují okolo tuny. Mají humanoidní vzhled – velké nemotorné nohy jsou v poměru k tlustému tělu velmi krátké, ruce naopak jsou delší než je u humanoidů zvykem, hlava je pak na trup nasazena prakticky bez krku. Trollové jsou velmi agresivní a protože běžně jako zbraň používají kmen stromu místo kyje a dokáží vrhat i několik desítek kilogramů vážící kameny tak setkání s nimi může být snadno smrtící. Jediným štěstím je, že jsou neuvěřitelně hloupí. Dají se zmást a poplést prakticky jakýmkoliv trikem. Rozlišujeme tři základní druhy trollů, které se od sebe mírně liší. Vždy jsou však nebezpeční:

Trpaslík

Originální název: Gnome

Jeden z nejrozšířenějších zahradních škůdců dorůstá sotva pár desítek centimetrů výšky, ale spoušť kterou dokáže udělat v záhonech odpovídá počínání nějakého obřího monstra. Trpaslíci mají nepoměrně velkou hlavu ke svým hubeným tělům. Jejich vzhled je jasně humanoidní a nejvíce připomínají velmi ošklivého novorozence s vousy. Ačkoliv mají lidský vzhled jejich inteligence je spíše zvířecí. Norují si v zahradách mělké nory a tunely, kterými ničí trávník a požírají jakoukoliv zeleninu, ovoce či bylinky, které se v postižené zahradě nachází. Hubení trpaslíků je celkem jednoduché, lze použít jakákoliv zaklínadla, ale tradičním způsobem je trpaslíka jednoduše chytit, roztočit nad hlavou a vší silou mrsknout přes plot pryč, buď při dopadu rovnou zemře nebo je aspoň tak dezorientovaný a vyděšený, že už zpátky na zahradu ze které byl vyhozen netrefí. Někteří čarodějové podotýkají, že tento způsob likvidace je krutý a mělo by se využívat humánnějších metod – jako jsou jedy. Zastánci tradičních metod poukazují na to, že právě to násilí a utrpení je činí zábavnými.

Třaskavec

Originální název: Erumpent

Velký savec obývající Africké savany je takřka identický jako nosorožec. Respektive třaskavec je zcela očividně magickým druhem nosorožce. Obří zvíře s šedivou kůží, která odráží většinu kouzel běžně váží přes tunu živé váhy a je vybaven jedním dlouhým rohem, který vyrůstá z široké základny, která sahá od čela až po špičku čenichu zvířete. Jejich roh je schopen proniknout jakýmkoliv materiálem a samotná pohyblivá síla bežícího třaskavce je zničující. Přes svou obrovskou sílu nejsou agresivní – nemají to zapotřebí. Jejich roh je nejen mnohem průraznější a větší než ten běžných nosorožců, ale ještě tu je jedna specialita, která třaskavcům dala jméno – jejich roh a hlava je protkána cévami s vysoce výbušnou tekutinou. To znamená, že třaskavec při útoku odrovná nejen svého protivníka, ale i sám sebe. Populace třaskavců rychle ubývá kvůli lovu a také kvůli jednoduchému faktu, že při soubojích o samici zápasící samci velmi často vybuchují. Je velmi pravděpodobné, že do pár desítek let budou třaskavci vyhynutí a jak podotýkají někteří kouzelníci – u zvířete, kterému může kdykoliv vybuchnout hlava není divu.

Tůňodav – Kappa

Originální název: Kappa

Zlý vodní démon, původem z Japonska. Tůňodav vzhledem připomíná žábu kombinovanou s opicí. Šupinaté stvoření se vyznačuje prohloubeninou ve vlastní hlavě, kde udržuje neustále trochu vody – která mu dodává mimořádnou sílu. Jsou to nebezpečná stvoření, číhající v jezírkách a potocích, jakmile se přiblíží jejich oběť popadnou ji a začnou škrtit a po uškrcení z ní vypijí veškerou krev. Z nějakého důvodu říká stará moudrost, že tůňodava lze uplatit aby dotyčnému neublížil pomocí okurky, do které osoba vyřeže svoje jméno a hodí ji to tůňodavovi skrýše. Jiná moudrost říká, že pokud se do jeho skrýše hodí výbušnina, tůňodav už neublíží nikdy nikomu.

Víla

Originální název: Fairy

Drobounké magické stvoření spojované s krásou a radostí. Víly jsou velké jen několik centimetrů, mají podobu hezké elfky s motýlími křídly pokrytými pestrobarevnými ornamenty. Přestože podoba vil je velmi lidská tak neumí mluvit a jejich inteligence je minimální. Jsou to neškodní lidičkové s drobným magickým nadáním – které jim umožňuje očarovat ptáky nebo savce, kteří si na vílách rádi pochutnávají. Dají se velmi snadno ochočit, stačí jim složit pár komplimentů, a kouzelníci je často chovají jako živou dekoraci. Víly se také velmi rychle množí – kladou vajíčka a z jedné snůšky se běžně vylíhne třicet až padesát víl a tak se kromě dekorativních účelů používají i jako dostupné krmivo pro doma chované ptactvo.

Vlkodlak

Originální název: Werewolf

Vlkodlaci nejsou samostatné stvoření, ale výsledek kletby/nemoci zvané lykantropie. Lidé postižení lykantropií se při úplňku mění ve vlkodlaka – obrovské vlčí monstrum s nesmírnou silou a agresivitou. Při přeměně ve vlkodlaka ztrácí postižený člověk kontrolu nad svým tělem a myslí a vyráží na vražedné výpravy do okolí. Není znám účinný lék, který by lykantropii plně vyléčil, existují však lektvary a přípravky, které její následky zmírňují. Většina takto postižených lidí utrácí velké částky a mnoho úsilí na tom aby tyto lektvary mohla pravidelně užívat – díky nim mohou trvání proměny ve vlkodlaka zkrátit a také si udržet alespoň trochu kontroly nad sebou samými. Životy těchto lidí jsou většinou samotářské, neboť se oni sami děsí toho, že by mohli ublížit někomu ze svých blízkých – navíc společnost na tyto lidi pohlíží s nedůvěrou a odporem a většinově je šikanuje a vyhání. Ve chvíli kdy dojde ke změně na vlkodlaka přestává se dotyčný kontrolovat a baží po lidském mase (pokud pravidelně neužívá účinné lektvary). Vlkodlak je silný a nesmírně odolný a je těžké ho zranit natož zabít. Navíc osoba, kterou vlkodlak pokouše se nakazí lykantropií a také se začne měnit ve vlkodlaka. 

Vodní lid – Mořský lid

Originální název: Merpeople

Vodní lidé jsou inteligentní bytostí budující civilizace pod vodní hladinou. Podobně jako kentauři odmítli být zařazeni mezi inteligentní bytosti a jsou oficiálně považováni za zvířata. Vodní lidé vypadají jako hybrid mezi rybou a humanoidním stvořením. Jejich vzhled se velmi liší, zatímco teplá jižní moře obývají sirény, které mají podobu překrásných žen s rybím ocasem, tak sladkovodní jezera obývající vodní lid vypadá podstatně děsivěji a se svýma velkýma černýma očima, plochým obličejem a celozelenými těly mnoho chtivých námořníků nenaláká. Vodní lidé se většinou suchozemských lidí straní a nedůvěřují jim. Jsou ochotní přistoupit na jisté zdvořilostní vztahy s těmi kouzelníky, kteří pečlivě nastudovali jejich zvyky a prokazují jim mimořádný respekt. Obecně je však lepší se mít před nimi na pozoru, protože svou nelibost z návštěvníků ze souše vodní lid často projevuje probodením dotyčného trojzubcem.

Všudylezka

Originální název: Chizpurfle

Druh magického roztoče. Tento milimetr velký parazit se rád usazuje v srsti a peří magických zvířat, stejně jako v polstrování nábytku. Je přitahován magií a mudlové tak z všudylezky mít obavy nemusí. Při zkoumání pod lupou si lze všimnout, že všudylezka připomíná miniaturního kraba s velkými kusadly, které používá pro přichycení na své oběti. Pokud nejsou včas vyhubeny mohou se rozmnožit do takového množství, že zamoří celou domácnost a platí jednoduché pravidlo, že čím víc jich je tím obtížněji se hubí. Kouzelnické obchody pak prodávají celou řadu přípravků a lektvarů, velmi rozdílné kvality, proti těmto parazitům.

Yetti

Originální název: Yeti

Mýtické stvoření Himalájí je považováno za příbuzného trolla a ač kouzelníci Yettiho považují za magické stvoření, pravda je taková že o něm mají jen o málo více informací než mudlové. S jistotou se ví pouze, že se jedná více než dva metry vysoké stvoření pokryté hustou bílou srstí, které žije samotářsky a útočí na kohokoliv kdo se přiblíží moc blízko – což vysvětluje nedostatek dat od kouzelníků-výzkumníků, těch pár co se pokusilo Yettiho studovat zblízka bylo sežráno.

Zlatonoska

Originální název: Golden Snidget

Nesmírně vzácný ptáček, kterého už mnozí považují za vymřelého. Zlatonosky jsou drobní ptáci s kulatým tělem, krátkýma nožkama a křídly položenými vysoko u hlavy. Mají jasně zlatavé zbarvení a přes svůj nemotorný vzhled jsou mimořádně mrštnými letci. Tito ptáčci se původně využívali ve Famprfálu místo zlatonky a chytači soupeřili k to kdo první najde a popadne tohoto opeřence. Netřeba asi říkat, že v záchvatu sportovního zápolení docházelo k úmrtí zlatonosek velmi často a právě toto využití bylo jedním z důvodů, proč se dostaly až na samotný práh vyhynutí.

Zlopucha

Originální název: Zlopucha – Wingardium originál

Druh protivných ropuch, které neberou ohledy na své sousedy. Zlopuchy dorůstají asi půlmetru délky, ovšem jinak jsou vzhledově identické s běžnými druhy ropuch, s tím rozdílem, že zlopucha má svítivě zelené žilky na hlavě. Tyto žilky jsou drobné jedové vaky, ve kterých ukládají svůj jed, který dokážou plivat – pro člověka není výrazně nebezpečný, způsobuje podráždění a pálení kůže a dělá fleky na oblečení. Zlopuchy se většinou zdržují ve dvojici nebo v malých rodinách na vlhkých místech kde si agresivně vytyčují území požíráním menších obyvatel mokřadu. Své teritorium si usilovně brání a snaží se zastrašit i velká stvoření jako jsou lidé nebo vlci, pokud jim přijdou moc hluboko do území.

Zmíráček

Originální název: Jobberknoll

Středně velký pták jasně modrého zabarvení s kropenatým vzorem. Zmíráček je zvíře, které celý život nevydá jediný zvuk a do až do své smrti. Ve své poslední vteřině pak zmíráček vydá táhlý skřek, který je směsí všech zvuků co za celý život slyšel zopakovaných pozpátku. Odtud dostal své poněkud pochmurné jméno. Někteří skeptikové tvrdí, že teorie o táhlém zvuku, který je složeninou všech zvuků co kdy pták za života slyšel je poněkud romantická a že pták jednoduše při smrti vydává táhlý nesrozumitelný skřek prostě protože právě chcípá.