Volná hra probíhá na Wingardiu v samostatných herních tématech, kde si scénu hry můžeš nastavit dle své fantazie. Vybrat si můžeš z několika větších oblastí – Bradavic, Londýna, Prasinek a Godrikova dolu. Pro hry, které se odehrávají mimo tyto oblasti, můžeš využít fórum Přenášedlo.
Pro inspiraci jsme připravili jsme stránku s popisy různých lokací, které v oblastech najdeš. Můžeš se jimi inspirovat, nebo si pro svoje dobrodružství vymyslet vlastní místo.
Bradavický hrad
Bradavický hrad, středobod kouzelnického vzdělání, se tyčí na útesu nad hlubokým jezerem. Jeho věžemi zastřešené kamenné zdi s vysokými okny vytvářejí impozantní siluetu, která dominuje okolní krajině. Uvnitř se nachází mnoho chodeb, schodišť a sálů. Bradavice jsou obvykle volně přístupné pouze studentům, profesorům a dalším zaměstnancům školy.
Do bradavického hradu se vstupuje skrze vstupní síň, která se nachází na přízemí a vnitřek hradu odděluje od vnějšího světa dvoukřídlými dveřmi z dubového dřeva. Naproti dveřím stojí elegantní mramorové schodiště, které vede do prvního patra; masivní dveře na pravé straně se zase otevírají do Velké síně. Z haly vedou také schody do sklepení, do sborovny a do různých učeben. Čilý ruch v hale pozoruje (a komentuje) také velké množství hýbajících se portrétů na stěnách.
Někteří je nenávidí, jiní milují – v závislosti na tom, kolikrát už kvůli pohyblivému schodišti přišli pozdě na hodinu nebo omylem skončili na úplně opačném konci hradu. Zvyknout si na magické schodiště rozhodně vyžaduje notnou dávku trpělivosti a ideálně také dobrodružnou povahu – zatímco některé části schodiště se pohybují po pravidelných trasách, jiné se přesouvají zcela náhodně. Rozhodně na nich ovšem po celý den panuje čilý ruch a mnoho studentů se rádo zastaví na kus řeči s některou z osobností, které jsou zachyceny na kouzelných obrazech ve zlatých rámech.
Velká síň se nachází na přízemí hradu. Tvoří ji čtyři stoly, každý vyhrazený pro jednu z bradavických kolejí, a vyvýšený stůl v čele, u kterého sedí učitelský sbor. Strop síně je očarovaný tak, aby reflektoval oblohu venku a večer se po něm vznášejí očarované svíčky.
Studenti se v síni schází každý den třikrát. Snídaně se podává brzy ráno a obvykle ji tvoří housky, vejce, šunka, studené plátky masa, sýry, dušené ledvinky, párky, kaše a marmeláda – každý si může nabídnout, na co má zrovna chuť. Podobně vypadají i obědy, jen většinou zahrnují i ryby. V neděli se většinou podávají ještě brambory, maso a omáčky. Hlavním jídlem dne je večeře – většinou ji tvoří polévky, pečené maso, ryby a zelenina.
Společenská místnost je srdcem bradavického hradu. Je to sál obložený dřevem s velkými okny, odpoledne zalitý západním sluncem. Vždy tu panuje čilý ruch – setkávají se zde studenti i učitelé. K posezení jsou tu přichystané sametové lenošky a křesílka u krbu, ve kterém v zimních měsících plápolá oheň.
Ve vysokých policích je možné vypůjčit si oddechovou literaturu, nebo si můžeš zahrát tchoříčky a kouzelnické šachy u jednoho z malých kulatých stolečků. V pravém rohu místnosti stojí klavír a zlatá harfa, které přímo vybízí k tomu zahrát si nějakou skladbu z not, co jsou tu k dispozici. Pokud hudbě neholduješ, u oken najdeš i malířské stojany.
Knihovna se nachází v prvním patře bradavického hradu. V regálech z tmavého dřeva jsou uloženy tisíce knih, od ručně psaných středověkých děl se zlatým zdobením až po nejmodernější publikace v elegantních vazbách. Některé knihy je možné si vypůjčit, vzácnější výtisky jsou k dispozici pouze v rámci studovny.
V zadní části prostoru se nachází oddělení s omezeným přístupem, kde se nachází knihy a svitky věnující se černé magii. Tato oblast je oddělena černým pleteným provazem a vstup do ní umožní přísně vyhlížející starý knihovník Bowditch pouze těm studentům, kteří mu ukážou podepsanou povolenku od některého z bradavických profesorů.
Do kuchyně se dostaneš po schodech ze vstupní haly – v chodbě visí hromada obrazů s jídlem, a když polechtáš hrušku na obrazu ovocné mísy, objeví se zelená klika. Místnosti vévodí velký krb z pálených cihel, kolem kterého visí hromady kovových pánví, hrnců, naběraček a dalšího nádobí.
Kuchyni velí hlavní kuchařka, které vždy asistuje několik šikovných kuchtiček, často bývalých bradavických studentek nebo absolventek kouzelnických škol pro dívky. Služebnictvo má k ruce také několik domácích skřítků. V kuchyni obvykle panuje uvolněná atmosféra a navíc se tu vždy najde kousek chleba nebo sýra pro hladového návštěvníka.
Komnata nejvyšší potřeby se nachází na sedmém patře. Nejlépe ji člověk najde, když následuje zvuky bolesti protkané monotónními údery kyje, vydávané Barnabášem Blouznivým, jehož snaha naučit troly tančit balet je vyobrazena na tapiserii na stěně naproti skrytému vchodu do komnaty. Pak už jen stačí třikrát projít kolem tohoto vchodu a usilovně myslet na to, co v ní potřebuješ najít.
Komnata je plná různého nepořádku; někteří studenti v ní totiž ukrývají nejrůznější předměty, které nemají ve škole co dělat – ať už jde o klícky se zlověstně vypadajícími tvory, lahve s ohnivou whisky nebo o explodující kriketové míčky.
Velká místnost plná skleněných vitrín, ve kterých jsou uloženy nejrůznější poháry, ocenění, plakety, sošky a další předměty, které se vážou k různým sportovním i znalostním úspěchům bradavických studentů. Jsou zde také zmínění všichni prefekti, primusové a kapitáni školních famfrpálových týmů. Leštění pohárů v Pamětní síni patří k oblíbeným školním trestům, udělovaných obvykle těmi mírnějšími profesory.
Školní ošetřovna, místo, kde během své školní docházky nejspíš skončil skoro každý student, ať už kvůli ošklivému úrazu při famfrpálovém zápasu, nakažlivé kropenatce nebo obyčejné rýmě. Jedná se o velmi prostě zařízenou místnost plnou nemocničních lůžek, kolem kterých je v těch nejvážnějších případech natažená bílá zástěna.
Sklad alchymistických potřeb se nachází ve sklepení, pár kroků od učebny lektvarů. Využívá se primárně při výuce, ovšem profesorka Flintová ho nechává volně přístupný všem nadšeným experimentátorům – samozřejmě tu mají studenti k dispozici jen základní ingredience, jako jsou švábí oči, houby Čistivky, dračí sliny, nebo krysí sleziny.
Ingredience pro nebezpečnější lektvary, jako třeba kentauří kopyta a pírka Zmíráčka do Veritaséra nebo výluhy z dračí kůže pro Mnoholičný lektvar, jsou uzamčené v jedné z horních skříněk. Dostat se do takové skříňky je vcelku náročné. Skoro tak náročné, jako přehodit hodnotu 8 proti magii… 🙂
Stará umývárna je přesně to, co název napovídá – nepoužívaná místnost ve třetím patře, kde byly před nedávným vzestupem splachovacích WC umístěny suché toalety fungující na principu kompostování. Teď už tu zbývá jen několik starých umyvadel a špinavých zrcadel.
Jako jedno z mála míst na hradě ovšem skýtá skoro absolutní soukromí, ať už jde o plánování kanadského žertíku nebo romantické dostaveníčko (jak jen místnost s historií vyprazdňování může být romantická).
Nebelvírská společenská místnost se nachází na sedmém podlaží – hlídá ji portrét Buclaté dámy, kulaťoučké paní v růžovém. Jakmile jí řekneš správné heslo, uvítá tě přívětivá místnost osvětlená kulatým zlatým lustrem osázeným svíčkami a ohřívaná velkým krbem, kolem kterého jsou rozestavěná měkkoučká křesílka potažená červeným sametem. Sedět se dá také u kulatých stolků, kde je obvykle někdo ponořený do partie Tchoříčků nebo kouzelnických šachů. Ve dne tančí po místnosti barevná světla z vysokých oken s vitrážemi.
Z místnosti vedou dvě schodiště – jednou do dívčích ložnic, druhé do chlapeckých. Dívčí schody jsou očarovány tak, že kdyby po nich chtěl vystoupat chlapec, změní se v kamennou skluzavku; chlapecké takto chráněné nejsou, je ovšem vrcholně nevhodné, aby je jakákoliv dívka navštěvovala. V ložnici vždy spí pohromadě všichni studenti z ročníku, ovšem soukromí zajišťují rudozlaté baldachýny.
Do havraspárské společenské místnosti se dostaneš po točitém schodišti v pátém patře na západní straně hradu. Vstup hlídá bronzový klepač ve tvaru orlí hlavy, který ti položí logickou hádanku.
Kruhové místnosti vévodí nádherně klenutá vysoká okna, skrz která vidíš na celé školní pozemky – Velké jezero, Zapovězený les, skleníky i famfrpálové hřiště. Výhled je také na okolní přírodu a hory. Stěny místnosti jsou pokryté hedvábnými závěsy v modré a bronzové. Na zemi je položený hebký koberec v barvě půlnoční modři, který je posetý hvězdami – stejně jako klenba věže. V jednom z výklenků stojí také úctyhodná knihovna – vypůjčené knihy si můžeš číst v pohodlných křeslech a na sametových pohovkách.
Vstup do ložnic hlídá vysoká socha Roweny z Havraspáru, která nesouhlasně zahrozí, pokud by snad chtěl dívčí ložnice navštívit chlapec a naopak. Ložnice jsou rozděleny podle ročníků a postele kryjí modrobronzové baldachýny, na kterých se v noci objeví tlumeně zářící mapa noční oblohy. Obvykle tu také velkými okny tiše pohvizduje vítr.
Mrzimorské sklepení se právem považuje za nejútulnější společenskou místnost na hradě. Najdeš ji kousek od hradní kuchyně – stačí na kulaté dřevěné dveře skryté za dřevěnými barely vyťukat hůlkou aktuální melodii. Zkus ji ale nesplést – pokud se ti to nepodaří, vylije se na tebe z některého barelu ocet.
Samotná společenská místnost má nízký strop a obvykle se koupe v příjemném slunečném světle, které sem proniká skrz kulatá okna, přes která vidíš venkovní trávu a rostliny – na jaře nejčastěji pampelišky. Ze stropu visí hromady květináčů s převislými rostlinami a další mudlovské i kouzelnické květiny jsou umístěny na okenních římsách. Uprostřed místnosti stojí také měkkoučké a plyšové lenošky v slunečnicově žluté a nechybí ani pohodlná křesílka potažená žlutým sametem s černými detaily.
Ložnice nemají jednotný vstup – místo toho se jednotlivé dívčí a chlapecké pokoje, rozdělené podle ročníků, nachází za kulatými dřevěnými dvířky umístěnými po stěnách společenské místnosti. Postele se zlatavými nebesy jsou ustlané pestrobarevnými vyšívanými přehozy, a po stěnách jsou zavěšené měděné ohřívače s teplým pískem, pokud by někomu byla v noci zima.
Zmijozelská společenská místnost se nachází ve sklepení bradavického hradu, za kamennou zdí, před kterou je nutné vyslovit aktuální heslo. Jakmile vstoupíš, uvítá tě příjemné přítmí – jediným zdrojem světla v místnosti jsou kouzelné lampy, které sklepení osvětlují tlumeným, tmavě zeleným světlem, a tiše praskající oheň v krbu zdobeném hady z černého mramoru.
Vysoká okna sice nepropouští denní světlo, nabízí ovšem unikátní výhled do hlubin Černého jezera, pod kterým se sklepení nachází. Zmijozelští obvykle posedávají na zelených sedačkách potažených smaragdově zeleným damaškem se stříbrnými detaily, anebo hrají kouzelnické hry u vyřezávaných stolků z mahagonového dřeva.
Dívčí ani chlapecké ložnice, rozdělené podle ročníků, nejsou nijak hlídané; zachování dobré pověsti je na zodpovědnosti každého Zmijozelského. Postele s těžkými zeleno-stříbrnými nebesy jsou umně vyřezané z tmavého palisandru a ustlány jemným hedvábným povlečením v barvě jadeitu.
Bradavické pozemky
Bradavické pozemky představují rozlehlé území kolem hradu, které nabízí studentům mnoho možností pro objevování i relaxaci. Na jih od hradu leží velké jezero s pozvolným kamínkovým břehem, na východě se rozkládá ponurý Zapovězený les a na západě najdeš famfrpálové hřiště. K budově školy jsou připojeny také rozsáhlé skleníky a o kousek dál najdeš kouzelnický zvěřinec. Z pozemků hradu vede přímá cesta do kouzelnické vesničky Prasinky.
Velké jezero – někteří mu říkají Černé jezero – se rozkládá pod bradavickým hradem směrem na jih. Představuje oblíbené venkovní útočiště studentů, kteří se rádi učí na čerstvém vzduchu.
V jezeře se ovšem důrazně nedoporučuje koupat, jelikož ho obývají různí magičtí tvorové – malí agresivní vodní démoni zvaní ďasovci, kolonie odtažitých vodních lidí a také přátelská oliheň, která se ovšem za slunečných dní nechá lechtat na chapadlech a někteří ji dokonce chodí krmit zbytky od večeře.
Oválné hřiště porostlé zelenou trávou během školního roku hostí nejrůznější famfrpálové zápasy, tréninky a hodiny létání. Při famfrpálových utkání ožívají vysoké tribuny v kolejních barvách, odkud diváci sledují průběh hry. Místo vysokých kruhů představujících branky zatím ještě stále stojí tyče s košíky na konci, do kterých se během hry snaží střelci trefit míč camrál.
Famfrpálové hřiště je volně přístupné všem, ať už na famfrpálové zápasy mezi přáteli, anebo na nácvik létání na koštěti – několik starých košťat (a pár nejmodernějších Duběnek 79 darovaných bohatými patrony školy, o které je ovšem vždy velká rvačka a už mají za sebou několik velkých oprav) i otlučená sada famfrpálových míčů je volně k dispozici v dřevěné kůlně poblíž dveří do hradu.
Nádvoří je otevřená plocha nacházející se na přízemí bradavického hradu, v blízkosti učebny přeměňování. Lemují ho kamenné sloupy podloubí, kde často v pauzách mezi hodinami posedávají skupinky studentů na nízkých kamenných zídkách. Jiní zase využívají dřevěné lavičky, které stojí podél hradních stěn, a další zase raději sedí na trávě uprostřed.
Bradavický zvěřinec se nachází kousek od skleníků, blíže k Zapovězenému lesu. Tvoří ho několik ohrad, kotců, klecí a malá kůlna. V ohradě se pase rarita místního zvěřince, kaštanově hnědý aethonský pegas Ares, který se za kus mrkve nechá od studentů rád pohladit. Na řetězu u kůlny obvykle pospává starý a přátelský flekatý hafoň Rover. V klíckách a kotcích je možné obdivovat roztomilé kůrolezy a bodloše, nechybí ani páreček hrabáků a jeden exemplář velkého hlemýždě duhovce.
Zvěřinec obvykle slouží pro hodiny Péče o kouzelné tvory, nicméně mnoho nadšených mladých zoologů ho navštěvuje za účelem pozorování chování jednotlivých tvorů, anebo jen tak pro radost.
Školní skleníky se nachází na západní straně školních pozemků a obvykle se využívají pro výuku bylinkářství. Hlavní výukový skleník, kde je možné narazit na smrtící byliny, mandragory a další kouzelnické rostliny je obvykle uzamčen, ostatní jsou ovšem otevřené – v typicky viktoriánském duchu se v Bradavicích klade velký důraz na rozvoj zahradnických dovedností a každý student tu tak má k dispozici prostor ve skleníku i na záhonku venku, kde může pečovat o své květiny, bylinky a zeleninu.
Rýče, lopatky a další nářadí, stejně tak jako semínka a sazeničky rostlinek, najdeš v malé prosklené kůlně.
Londýn
Hlavní město mudlovského i kouzelnického světa v Anglii. Hustým oparem smogu projíždí drožky a kočáry a po dlážděných chodnících se prochází elegantní pánové v cylindrech i žebrající děti. Vzduch je prosycen vůněmi z pekařství, kaváren a pouličních stánků, a v dáli je slyšet zvonění kostelních zvonů smíšené s hukotem strojů z továren.
Příčná ulice představuje centrum kouzelnického Londýna – vstup do ní najdeš, když projdeš Děravým kotlem a na zahrádce poklepeš hůlkou na cihlovou zeď, případně se sem lze také přemístit nebo použít letaxovou síť.
Dlážděnou ulici lemují desítky kouzelnických obchodů a podniků a vždy tu panuje velmi čilý ruch – jsou zde mimochodem nejvyšší nájmy v celé zdejší kouzelnické oblasti. Mezi nejvýznamnější obchody patří prodejna hůlek rodiny Ollivanderů, obchod s hábity a školními uniformami paní Mufflersové (který nabízí i oděvy z druhé ruky) a knihkupectví Krucánky a kaňoury.
Možná se ti bude hodit zastavit se v kouzelnické lékárně pana Culpeppera, anebo pro cestovní koště v Briggově košťaterii. Pokud sháníš domácího mazlíčka, třeba tě zaujme některé v Čarovném zvěřinci, a pokud si chceš nechat ušít něco na míru, je ti k dispozici madame Toussain, která se mimojiné specializuje na svatební oděvy. Poněkud morbidní (ovšem známý kvalitou své práce) je obchod Caput Mortuum u Obrtlé ulice, který se specializuje na vycpávání zvířat.
Najdeš tu samozřejmě také mnoho dalších obchodů i podniků, jako jsou roztomilé cukrárny, čajovny a dvě konkurenční zmrzlinárny Sorbety u Betty (specializující se na lehké a ovocné dezerty) a Herbertovy Šerbety (ty nejlepší smetanové zmrzliny pod sluncem).
Děravý kotel je nejznámější a nejstarší kouzelnický hostinec v Londýně – mudlům neviditelný, kouzelníky ovšem vítající po celý den i noc na skleničku. Kotel má pod palcem malá podsaditá čarodějka Heather Dodderidge, vzdálená pravnučka zakladatelky hospody Daisy Dodderidge.
Hospoda nabízí poměrně velký výběr piva (včetně máslového ležáku), vína, ginu, brandy a k tomu také místní speciality, jako je Blishenova ohnivá whiskey s příchutí skořice, domácí medovina s vůní ořechů a ovoce, nebo silný Dračí absinth podávaný s cukrem a fontánkou ledové vody. Výrazně horší je to s nabídkou jídla, která je spíše pro otrlé – obvykle se podává polévka neurčité chuti i původu, ledvinkový nákyp, nakládaní úhoři a koláče s masem (také neurčité chuti a původu).
V hospodě se nachází několik běžných dřevěných stolů, u baru je ovšem možné také najít sekci s ornamentálními skleněnými přepážkami (tzv. snob screens), které oddělují bohatší klientelu od obsluhy i od zbytku osazenstva. V prvním patře nabízí hostinec skromné ubytování.
Vstup do nemocnice je ukryt v okně starého obchodu, kterým stačí projít a ocitneš se v menší hale, kde posedávají lidé na dřevěných židlích a čekají, až přijdou na řadu. Každého návštěvníka přivítá čarodějka-recepční, která si zapíše jméno a druh problému, se kterým dotyčný přišel, případně koho chce navštívit.
Návštěvníci s akutními problémy jsou z přijímací haly brzy vyzvednuti některým z lékouzelníků ve službě na pohotovosti. Lékouzelníci a lékouzelnice nosí limetkově zelené hábity, na kterých mají vyšitý znak nemocnice – kost vertikálně překříženou hůlkou.
Ti, kteří přišli navštívit někoho hospitalizovaného, mohou v doprovodu některé z kouzelnických sester nebo praktikantů pokračovat velkými dveřmi v přízemí na oddělení Nehod s kouzelnými předměty, kde se zotavují pacienti po výbuchu kotlíků či havárii košťat.
V prvním patře se nachází oddělení pro zranění způsobená kouzelnými tvory, v druhém patře zase najdeš oddělení kouzelných infekcí, jako je mizící nemoc, ječivá plíseň, anebo obávané dračí spalničky – sem je obvykle návštěvám vstup zakázán.
V třetím patře se léčí kouzelníci s otravami způsobenými lektvary a bylinami (ať už jde o vyrážky, zvracení, anebo neovladatelné chichotání). Čtvrté patro je vyhrazeno nejvážnějším případům – nachází se tu oddělení pro trvalá poškození způsobená zaklínadly. Toto je také jediné oddělení, kde mají pacienti k dispozici vlastní pokoje – zbytek nemocnice je tvořen otevřenými lůžky, které si lze maximálně zatáhnout plentou.
V pátém patře je pro návštěvníky i nemocné k dispozici útulná malá čajovna, kam si je možné zajít na horký nápoj a něco na zub. Je tu také možné koupit nějakou drobnost pro navštěvovaného.
Ministerstvo kouzel je centrem právního i sociálního dění kouzelnického světa. Více než ministerstvo je to vlastně jeden velký úřad (někteří mu právem přezdívají „dům, kde se zatmívá rozum“). Je do něj možné se přemístit, využít letaxovou síť, anebo do něj vstoupit přes dveře staré drožky, která je nenápadně přistavená na rohu Downing Street. Ministerstvo se nachází hluboko pod zemí, ale okna jsou očarovaná tak, aby reflektovala reálné počasí venku.
Návštěvníky uvítá velké atrium s naleštěnou podlahou z tmavého dřeva s nádherným stropem v barvě paví modři, na kterém plují zlaté symboly nebeských těles. Po levé straně se nachází vchodové krby a vpravo se u dalších krbů tvoří fronty kouzelníku na odchodu. V atriu je umístěna také zlatá fontána, kterou mohou návštěvníci obdivovat po cestě k výtahům, které je svezou na oddělení, kde si potřebují něco vyřídit.
Nejčastěji sem návštěvníci chodí využít služby kouzelnických advokátů, zaregistrovat si patent na nějaký nový vynález, vyřídit si povolenku pro chov exotického zvířete, nahlásit zločin nebo se zastavit v poradně pro boj s kouzelnickými škůdci.
Zelený drak je zapadlá hospoda ve Whitechapelu, kterou frekventuje londýnská pracovní třída. Drak je známý zejména táhlým sporem s Ministerstvem kouzel, kterému je podnik trnem v oku kvůli neustálému porušování zákona o utajování – hospoda je totiž zcela otevřená i mudlům. Naštěstí pro magickou společnost ovšem Draka frekventují většinou lidé, jejichž vyprávění o tom, jak viděli někoho vykouzlit bílé myšky nebere nikdo vážně.
Podnik je většinu dne zahalený kouřem z cigaret a dýmek a přes skupinky halasně hrající karty není často slyšet vlastního slova. V horní části hospody občas probíhají pěstní souboje, na které si štamgasti rádi sází. Hospodu frekventují zejména muži, ale ani pracující ženy nejsou výjimkou. K dostání je tu pivo, víno, gin, sherry, brandy i whiskey. Pro odvážné je k dispozici i chleba s máslem, uzenáči a brambory.
Majitelem je Jim Turner, vysoký a vyzáblý kouzelník, nekompromisní muž s velkým vousem, který podle šeptandy jednou proměnil nohy zaměstnance Ministerstva v pudink.
Prasinky
V Británii se nachází přes dvacet měst a vesnic ve kterých najdeš kouzelnickou komunitu, jen jedno z nich je ale obývané pouze a výhradně kouzelníky – Prasinky. Prasinky jsou vesnice vzdálená asi dvacet minut chůze od Bradavic a žije tu necelých 3000 obyvatel. Nachází se v ní velké množství magických obchůdků a studenti ji mohou navštěvovat od třetího ročníku – ovšem pouze s povolením rodičů.
Prasinky jsou protkaná úzkými chodníčky, které lemují různé obchůdky a obytné domy. Mezi bradavickou mládeží je rozhodně nejpopulárnější Medový ráj, obchod s kouzelnickými cukrovinkami, jako jsou šumivé bzučivky, čokoládové žabky a fondánové mušky.
Do Džina v láhvi zase zamíří každý, kdo potřebuje koupit nebo si nechat opravit nějaký kouzelnický předmět, jako třeba rozbitý lotroskop. Na máslový ležák se můžeš zastavit v hostinci U Tří košťat, na čaj a sušenky v čajovně u Madam Pacinkové a ten kdo hledá soukromí zanedbaného ponurého lokálu ho najde v hospodě U Prasečí hlavy.
Ve Svídě a muchomůrce člověk nakoupí potřeby pro bylinkářství a v Kouzelném Tuřínu zase sežene to nejlepší lokálně pěstované ovoce a zeleninu.
Koho trápí zdravotní obtíže, může zamířit do apatyky pana J. Pippina, a pokud sháníš nový brk, určitě ho koupíš u pana Scrivenshafta v Písařských brcích všeho druhu. Nechybí ani krejčí, obchod s kotlíky, obuvník, famfrpálové potřeby a soví pošta.
U Tří košťat je malá kouzelnická hospoda s bohatou historií, kde se setkávají nejen místní obyvatelé, ale zároveň láká také plnoleté (a hostinský občas přimhouří oči i nad těmi neplnoletými) bradavické studenty, ačkoliv se to setkává s jistou nevolí ze strany rodičů i učitelského sboru. Košťata jsou skoro neustále nacpaná a najít volný stůl se skoro rovná zázraku – běžně tak rozesmáté hloučky postávají s máslovými ležáky, dýňovým džusem nebo sklenkami ohnivé whiskey u baru, u zdi a klidně i uprostřed místnosti.
V hospodě obvykle panuje příjemná a útulná atmosféra, zejména v zimních měsících, kdy v krbu plápolá oheň a v nabídce se krom pastýřského koláče, ryb s bramborem a hovězího objeví i vánoční pudink nebo ovocné koláčky.
Godrikův důl
Godrikův důl se nachází na jihozápadě Anglie. Jedná se o malou vesnici, ve které spolu žijí mudlové i několik kouzelnických rodin – některé žijí separovaně a stýkají se jen s jinými kouzelníky, jiní se naopak aktivně zapojují do místního společenského života. Dohromady má vesnička asi kolem tisícovky obyvatel a pozorným očím a uším místních starých pannen neutečou žádné klepy.
Centrum vesnice tvoří malé náměstíčko s lavičkami, kde najdeš poštu, hospodu U Sedmi labutí, zelináře, pekaře, řezníka, švadlenu, obuvníka a od jara do podzimu také stánky s čerstvými květinami a cukrovím. Z náměstí vede několik uliček lemovaných zvláštními vysokými domy pestrých barev a také ulice vedoucí ke kostelu a hřbitovu.
Sedm labutí je respektovaný hostinec s ubytováním, který se nachází na hlavní ulici Godrikova dolu. Je oblíbenou zastávkou cestovatelů projíždějících Dolem a pro místní představuje centrum společenského života – o víkendech se tu pořádají i tancovačky, které lákají především mladší obyvatele městečka. Setkávají se tu muži i ženy střední a pracující třídy, výjimečně sem zavítají i muži z místní smetánky.
Labutě nabízí standardní nabídku piva, ginu, sherry a dalších nápojů, hostinský ovšem neváhá vyhodit každého, kdo by to s pitím přehnal. (Ne že by se snad už několik sporů nevyřešilo pěstmi před dveřmi hospody.) Ti, kteří neholdují alkoholu, si mohou objednat ovocné limonády, zázvorové pivo nebo sodovku.
Stranou od rušných uliček se nachází malý kamenný kostel, centrum náboženského života Godrikova dolu. Kostel je zasvěcený svatému Jeronýmovi a jeho zvon oznamuje každou neděli a ve svátky začátek mše. Konají se zde také křty, svatby a pohřby, na což dohlíží reverend Anthony Walsh, místní vikář, vzdělaný a oblíbený postarší muž.
Ke kostelu náleží také velmi starý hřbitov; jeden z nejstarších náhrobků, který nese jméno Ignota Peverella, pochází z roku 1291. Vedle sebe jsou tu pohřbívání jak mudlové, tak kouzelníci – najdou se tu hroby mnoha významných kouzelnických rodin, jako jsou třeba Abbotovi nebo Potterovi.