Thaddeus Ignatius Crouch
‧⋆‧₊.·:*¨⋆˚⊹ ⟡⭒˚‧︵‿⭒ཐིཋྀ ཐིཋྀ⭒‿︵‧˚⭒⟡ ⊹˚⋆¨*:·.₊‧⋆‧
Kolej: Havraspár
Datum narození: 30. srpna 1857
Rok nástupu do Bradavic: Září 1868 (15 let)
Současný ročník: 5. ročník
Hůlka: černý ořech | kůže ze salamandra | 15 palců | velmi pevná
⁺₊𐦍₊⁺
Jeho vlasy mají světle hnědý odstín s jemným, téměř popelavým podtónem a nosí je upravené, ale nikdy ne dokonale. Jsou lehce zvlněné, občas neposlušně spadnou do čela, jako by si dovolovaly malou, tichou rebelii proti jinak přísnému řádu; není to neupravenost, spíš pečlivě kontrolovaný nepořádek. Oči má šedomodré, chladné na první pohled, ale při delším pohledu v nich probleskne něco křehkého, co se snaží zoufale skrýt.
Pleť má světlou, bez výrazných nedokonalostí, jen s jemnými stíny pod očima, které prozrazují neklidný spánek a neustálé přemýšlení. Na první pohled nemá žádné nápadné jizvy ani tetování; jeho tělo je stejně „čisté" a kontrolované jako jeho vystupování. Pokud nějaké nedokonalosti existují, jsou pečlivě skryté.
V Bradavicích nosí uniformu vždy bezchybně; límeček rovný, kravata utažená přesně tak, jak má být, hábit bez jediného přehybu. Mimo školu se drží stylu, který mu byl vštěpován od dětství: tmavé kabáty s ostrými liniemi, vesty, vysoké límce a kvalitní, na míru šité oblečení v tlumených barvách jako černá, uhlově šedá nebo temně hnědá. Doma se obléká podobně, jen o něco uvolněněji; kabát odloží, rukávy vyhrne, ale pořád zůstává až znepokojivě upravený.
Když ho nikdo nevidí, dovolí si drobné ústupky: košili nechá lehce rozepnutou, vlasy si projede rukou tak, že ztratí svou pečlivou strukturu, a někdy si oblékne měkčí, pohodlnější vrstvy, které by na veřejnosti působily až příliš obyčejně. A kdyby záleželo čistě na něm? Možná by zvolil něco jednoduššího, méně svazujícího; oblečení, ve kterém by se dalo dýchat, ne jen reprezentovat.
FC: Maxence Danet-Fauvel
⁺₊𐦍₊⁺
Zkuste se na něj ale podívat pořádně a možná zjistíte, že ten chladný havraspárský intelektuál je ve skutečnosti jen vyděšené mrzimorské morče, které někdo násilím navlékl do modrého kabátku a nařídil mu, aby bezchybně reprezentovalo svůj rod.
Chaos ho totiž k smrti děsí, protože znamená ztrátu kontroly – a jak víme, v kruzích upjaté aristokracie se něco takového už odjakživa trestá přinejmenším mrazivým tichem u večeře a odepřením dědictví.
Právě tenhle neustálý tlak z něj udělal člověka, pro kterého je i obyčejný nepořádek hrozbou. Znáte ten pocit, když se na vás valí zmatek a vy máte chuť prostě začít křičet? Teddy tohle řeší tak, že začne lidem kolem sebe rovnat zmačkané límečky a štěkat po nich pravidla. Navenek tak často působí jako arogantní a nesnesitelný pedant, který má neustálou potřebu někoho opravovat a peskovat.
Je tedy na sebe i na ostatní přísný skoro až do morku kostí, ale když se pod tímhle neustálým tlakem začne hroutit, jeho mozek zkrátka vypne a o slovo se přihlásí krutá, paralyzující migréna. V tu chvíli ztrácí i ty poslední zbytky své falešné, naškrobené zdvořilosti a stává se z něj jízlivý protiva. Své vlastní slabosti a narůstající úzkost tehdy schovává za štít suchého, cynického sarkasmu, kterým dokáže tít nepříjemně hluboko.
Pokud si vás ovšem nějakým zázrakem oblíbí, nečekejte hned ze startu žádná velká slovní vyznání. Uvnitř je to totiž překvapivě sentimentální kluk, kterého ale drsná výchova naučila držet si odstup, a tak se jeho pečující stránka dere na povrch jen velmi pomalu.
Místo velkých gest a slov tak volí diskrétnější jazyk, kterému rozumí jen ti nejvšímavější. Když mu na někom záleží, projevuje to zpočátku hlavně činy; radši vám beze slova uvaří čaj, přinese deku, posbírá věci, které jste ztratili, nebo si v davu stoupne tak, aby vás chránil před pozorností okolí.
Jeho ochranitelský komplex je v tomhle značně velký; dokáže být neuvěřitelně spolehlivou oporou, která vás nenechá padnout, i když u toho pravděpodobně bude tiše vrčet něco o vaší naprosté neschopnosti. Teprve až když vedle vás získá dostatečný pocit bezpečí, začne tu svou pečlivě skrývanou, křehkou sentimentalitu postupně odkrývat.
A aby se z toho všeho předstírání dočista nezbláznil, potřebuje ventily, jako jsou například šerm a kouzelnické duely. Tento klasický, aristokratický sport pro něj představuje dokonalou zónu – má jasně daná, striktní pravidla, vyžaduje absolutní soustředění, a přitom mu umožňuje fyzicky ze sebe vymlátit všechen ten potlačovaný vztek.
Když zrovna neprotíná vzduch čepelí, najdete ho pravděpodobně vysoko v sovinci, kde se věnuje tréninku magických dravců. Vyžaduje to ohromnou dávku trpělivosti, ticho a schopnost budovat důvěru se zvířetem, což zcela vyhovuje jeho skryté empatické povaze; ptáci totiž nesoudí a nevyžadují zbytečnou konverzaci.
A když už nepomáhá ani to? Pak přichází na řadu jeho jediná, tichá a naprosto zoufalá rebelie proti všem pravidlům – zapálená cigareta skrytá kdesi ve stínech bradavických chodeb.
⁺₊𐦍₊⁺
Zvenčí zkrátka dokonalost sama, ale tušíte, co se děje za zavřenými dveřmi? Láska a uznání se tam kupují výhradně absolutní poslušností – přece jenom, projevit vlastnímu dítěti obyčejnou, vřelou náklonnost je v těch nejvyšších aristokratických kruzích odjakživa považováno pomalu za skandální selhání etikety.
Když bylo Teddymu devět let, zemřela mu matka; byla to přitom ta jediná bytost v celém chladném sídle, u které nacházel útočiště. Zatímco otec vyžadoval jen dokonalé výsledky, ona mu vyprávěla pohádky o staré magii, dokázala ho jen tak pohladit po vlasech a dala mu pocítit, že má hodnotu i tehdy, když zrovna nestojí v dokonalém pozoru. A tak není divu, že její ztráta ho hluboce, nenávratně zasáhla.
Pokud byste ovšem v domě čekali nějaké dlouhé a dojemné truchlení, krutě byste se spletli. Otec smazal její stopy ze sídla s děsivou efektivitou, zakázal o ní mluvit a velmi brzy si přivedl novou, reprezentativní manželku. Byla to křehká, tichá dívka sotva o deset let starší než Teddy, kterou do sňatku nekompromisně dotlačila její vlastní rodina. A pan Crouch ji začal systematicky a s chladným klidem psychicky drtit úplně stejným způsobem, jakým drtil i své potomky.
Teddy se tak stal nedobrovolným divákem další tragédie, která se odehrávala za zavřenými dveřmi jejich salónu. Zkuste se vžít do kůže malého kluka, který tohle všechno vidí a nemůže udělat vůbec nic. K nevlastní matce cítil tichý soucit smíchaný s hořkou frustrací, ale zasáhnout zkrátka nesměl. Ten svazující pocit naprosté bezmoci ho zformoval víc než cokoliv jiného. Naučil ho, že jakýkoliv projev citu, slabosti nebo nedejbože vzdoru otec okamžitě a tvrdě potrestá.
Do Bradavic tak odjížděl s jediným, jasně definovaným cílem – neselhat a hlavně nevyvolat žádný skandál, který by pošpinil rodové jméno. Jenže pak si sedl na stoličku v plné Velké síni a Moudrý klobouk se mu podíval do hlavy. Viděl tam kluka, který by se pro ostatní rozkrájel, a chtěl ho poslat do Mrzimoru. Pro Teddyho by to ale znamenalo okamžité zavržení ze strany otce, a tak klobouk zoufale přemluvil, ať ho pošle k havraspárským.
Vyšlo to. Jenže vše má své následky a od onoho večera ho zaživa požírá masivní syndrom podvodníka. Teď je v pátém ročníku a každý den balancuje na tenkém ledě mezi tím, co by měl podle rodiny reprezentovat, a tím, kým doopravdy je.
Úpravy profilu:
Chci přiřadit buddyho: Ne
Schopnosti
Magická dovednost: 5/24 (1 kostka)
Fyzička: 7/24 (2 kostky)
Specializace
Obranná magie: 1/3
Útočná magie: 0/4 –
Každodenní magie: 1/3
Přeměňovací magie: 0/3
Lektvary: 0/3
Speciální schopnost: –
