Jméno: Greer Viola Lancaster
Kolej: Nebelvír
Datum narození: 1856
Rok nástupu do Bradavic: 1867
Současný ročník: 5. ročník
Hůlka: Ze dřeva magnolie, jádro tvoří hříva z kelpie, měří 9 palců a je poměrně křehká.
Vzhled: Už na první pohled poněkud prapodivná dívenka, s tmavými vlasy vždy tak nějak neupravenými, nepřítomnýma zelenýma očima a zmateným výrazem. Greer je poněkud drobná po všech frontách, o to vtipnější však je, když někam vtrhne rozzuřená, pihy svítící na skrčeném nose a se zatnutou čelistí, připravená někoho praštit těmi malými pěstičkami - ačkoli nenechte se zmást, kdyby se k tomu mlácení přeci jen jednou dostala, dozajista by to nebylo jako pohlazení.
Faceclaim: Sophie Thatcher
Povaha: Na první pohled jemná a křehká bytost, což nejspíše i je. Někde v nejzazších koutech vlastního srdce uchovává citlivost, strachy a nejistoty, své obavy a všechny skořápky své osobnosti, které životem poztrácela. Leží tam ukryté za masou humoru, jímž se vyhýbá jakémukoli vážnému tématu, a tvrdohlavostí berana, kterým od sebe lidi často odláká, jelikož je taková… no, trošku svá. Slůvko ‚dáma‘ jí snad ani nejde přes jazyk a chová se spíše jako malé dítko, které si zrovna vzpomnělo, že vlastně něco ztratilo, neví, kde je, ale užívá si to. Je vskutku po většinu času velmi zmatená, vypadávají jí slova, věty i účely, a zdá se, že nedokáže nikde být, aniž by nezpůsobila nějakou nehodu, ze které dozajista vybruslí s úsměvem a polovičatou omluvou, jelikož se neudrží v přítomnosti dostatečně dlouho na to, aby si vůbec uvědomila závažnost situace.
I když to tak nejspíš vypadá, zase tolik přátelská není. Má ostrý jazyk, který nedokáže držet za zuby, nepřemýšlí nad tím, co říká, a občas je sama překvapená, co z ní zrovna vylezlo, ač se tím nikdy nezabývá příliš dlouho. I přes svou prostořekost je však poměrně okouzlující, především díky své nespoutanosti spojené s naprostým chaosem, který s sebou přináší všude, kam se hne. Pokud preferujete stabilní a předvídatelné lidi, rozhodně není vaším šálkem kávy, Greer je totiž vše jen ne to.
Jak vypadá její vnitřní svět je neprobádanou otázkou, o níž by nejspíše filozofové mohli psát knihy. Velkou neznámou tvoří zhruba osmdesát procent její osobnosti, při jednoduchém zamyšlení totiž leckdo dojde na to, že vlastně nikdo neví, kdo je Greer Lancaster. Odpovědi se nám nejspíše nikdy nedostane, pravděpodobně se ztratila kdesi ve větru – stejně jako Greer ztrácí svou hlavu každých pár chvil.
Minulost: Kdysi známá a uznávaná rodina Lancasterů, nyní jen pouhý posměšek pro kouzelnickou komunitu, byla vždy plná tajemství a nejistot. Kdekdo by je popsal jako prapodivné, oplývající zvláštním, děsivě sladkým přístupem. Od svých sladkých úsměvů po pohledy, které by mohly zabíjet, vždy se zdáli poněkud podezřele. Nikdo nevěděl co, ale něco bylo s rodem Lancasterů vždy špatně.
Nebylo to až donedávna, kdy vyšla napovrch pravda o Benedictovi a Rosalie Lancasterových, sourozencích, kteří byli poněkud bližší, než by kdokoli uznal za vhodné – což však nebyla nejhorší část žhavých nadpisků. Dvojice výzkumníků se s vášní zabývala dopady všeho kouzelného na živé tvory, ať už šlo o kletby, kouzla, začarované předměty či lektvary. Samozřejmě, koho by zajímalo, zda pár hlodavců musí trpět jakékoli nežádané účinky či psychickou újmu, šlo přeci o výzkum! Pravdou však bylo, že pokusnými králíky již dlouho nebyly myši, ani jiní malí tvorové, ale Rosaliny vlastní děti.
Jak vypadal soukromý život Lancasterů na papíře bylo velmi odlišné od reality. Rosaline se vrátila k práci po smrti jejího manžela, se kterým měla dvě dítka, Gerarda, kterému v té době bylo pět, a Greer, které bylo osm. V době truchlení se vrátila ke své rodině, přebývajíc se svými dětmi u staršího bratra Benedicta, který obě dítka z celého srdce nesnášel – a to především proto, že byli dětmi jeho drahé sestry… s jiným mužem. Co vše se dělo za oponou divadla, které Lancasterovi nasadili pro veřejnost se nejspíš nikdy nedozvíme. Spekulací bylo mnoho – možná jsou to přeci jen Benedictovy děti, možná právě on stojí za náhlou smrtí Rosalina manžela, možná testování svých hypotéz právě na nich byl jeho nápad. Nic však nikdy nebylo potvrzeno, ani vyvráceno. Jediné, co se ví jistě je, že Benedict se svou zášť k dětem jeho sestry nepokoušel za zavřenými dveřmi skrývat.
Greer bylo tehdy třináct, když přišla do Bradavic zpráva o smrti jejího bratra. Nedlouho poté se začaly šířit zvláštní zvěsti o sebevraždě, či snad vraždě, incestu, a pomalu, jako když vaříte vodu, vše začínalo vyplouvat na povrch. Když se Greer vrátila domů, byla přivítána vzdálenými příbuznými, kteří převzali roli jejích opatrovníků – její matka byla převezena do institutu po slabomyslné a strýc stál před soudem pro několik prohřešků. Své prázdniny strávila ve stavu naprosté disociace, neschopná vypovědět, co se ve skutečnosti v domácnosti Lancasterů dělo – jak se ukázalo, nebylo to poprvé, ani naposledy, kdy se Greer v tomto stavu ocitla.
Byla vždy poněkud podivné dítko, ale po zjištění o tom, co se dělo v její rodině, nikdo neočekával, že by se kdy byla schopná vrátit do školy. Vynechala jeden celý rok, nikdo o ní neslyšel, až do dalšího září, kdy se objevila před Bradavickým expresem. O své rodině nikdy nemluvila, a nyní už vůbec. Nastoupila a pokračovala ve svém studiu, jako by se nikdy nic nestalo – svým vlastním, chaotickým, zmateným způsobem. Žádné podrobnosti z ní už nikdy nikdo nedostal.
Po nějaké době se na skandál Lancasterových docela zapomnělo, Greer sklouzla zpět do své podivné rutiny hlasité neviditelnosti. Když už se o tom sem tam někdo zmíní, jeden by si řekl, zda to celé nebyl jen zlý sen způsobem, jakým Greer ignoruje celé své rodinné pozadí. Možná to vnitřně popírá, aby si ušetřila bolesti, možná to celé zmizelo z jejích vzpomínek jako způsob, jak se ochránit. Jasné je jen to, že otázek je mnoho – a zůstávají nezodpovězeny.
Úpravy profilu:
-
Nechci přiřadit buddyho
